Článek
Zdá se, že právě takový příběh se rozhodl vyprávět rakouský spisovatel s českými kořeny Michael Stavarič v knížce nejen pro děti Fantastické chobotnice (Akropolis, přeložila Michaela Škultéty).
Autorova „výprava do neznámého světa“ – jak zní podtitul knihy – totiž není vůbec přímočará.
V krátkých hravých a často interaktivních kapitolách Stavarič líčí fantastický svět chobotnic včetně autonomního myšlení jejich chapadel nebo úžasných schopností kamufláže, ale zároveň se od hlavonožců vydává do mnoha dalších oblastí poznání – od vzniku života na Zemi (zmíní i možnost jeho mimozemského původu, přičemž právě chobotnice sloužívají autorům sci-fi jako předobraz mimozemšťanů) až po lidský vztah k přírodě (zvláštní pozornost věnuje bionice, tedy přenášení přírodních jevů do technických zařízení – třeba vynálezu robotické ruky na principu chapadla chobotnice) a ekologickým přesahům toho všeho.
RECENZE: Tereza Boučková konfrontuje hrůzy totality s dneškem
Na sdělení knihy se podílí výtvarnice Michèle Ganserová, která ve svých ilustracích často ztvárňuje vizuální podobnost mezi oceánem plným světélkujících živočichů a noční hvězdnou oblohou.
Verne, Kafka i Ajvaz
Do svého chobotničího textu vkládá Michael Stavarič i řadu literárních odkazů a poct – je tu slavný boj s chobotnicí z románu Julese Vernea 20 000 mil pod mořem, ale i pohádková parafráze na Kafkovu Proměnu anebo (coby příjemné překvapení pro české čtenáře) citace z románu Michala Ajvaze Druhé město, kde hlavního hrdinu noční Prahou pronásleduje obří mlž.
Michal Ajvaz nedávno v rozhovoru pro Salon Práva řekl: „Moje knihy ukazují rozmanitost světů proto, že právě na takové jevové rozmanitosti je nejlépe vidět hluboká jednota všeho.“ A tuhle větu by jako motto mohly mít v záhlaví i Stavaričovy Fantastické chobotnice.
Jak funkční a sdělná ta literárně-přírodovědná mozaika vlastně je, neposoudí dospělý recenzent – to je na čtenářích, jimž je knížka přednostně určena, tedy na dětech (připomeňme jen, že autor za Fantastické chobotnice získal mimo jiné Rakouskou státní cenu za literaturu pro děti a mládež).
Osmiramenní bozi. S přírodovědkyní Sy Montgomeryovou o chobotnicích
Jisté ale je, že psát takové knihy je důležité. Senegalský environmentalista Baba Dioum už v 60. letech minulého století prorokoval, že „nakonec budeme chránit jen to, co milujeme, budeme milovat jen to, čemu rozumíme, a rozumět budeme jen tomu, co se naučíme“.
A americký výtvarník James Prosek, který proslul zejména působivými obrazy světa ryb, dodává, že abychom se dokázali k přírodě emocionálně vztáhnout, potřebujeme si ji často vykládat pomocí umění.
Představme si nekonečnou knihovnu, která se chapadlovitě rozbíhá do celého živého světa a způsobem, jakým to umí třeba Michael Stavarič, představuje lidem nejenom hlavonožce, ale všechny živočichy od obrovských plejtváků po drobné mušky octomilky. Protože všichni jsou stejně fantastičtí a dokážou nás okouzlit, když jim dáme šanci.
RECENZE: Co uděláte pro druhé, aby přežili?
RECENZE: Antiromantické Poslední léto zaplavuje tíseň
