Článek
Šlo o výsledky ankety mezi knižními redaktory či redaktorkami. To je důležitá profese. Kvalitní redaktorská práce zaručí, že text v knize byl zpracován s profesionální poctivostí a čtenářstvo dané publikace bude ušetřeno trapných jazykových i faktografických lapsů.
Jedna z otázek pro ty, kteří provozují redaktorské řemeslo, zněla: „Která slova vás popouzejí nebo vás irituje jejich užívání/nadužívání?“
Respondenti uvedli více než tři desítky výrazů. Mimo jiné: mimísek, těhulka, obídek, svačinkování – tedy slova vesměs používaná v lifestylové komunikaci, jež si zakládá na tom, aby skutečnosti byly hezoučké. Ona „roztomilá“ slůvka mají v podstatě marketingový účel.
GLOSA: Dům, z něhož nadobro zmizí svět knih a psaní
Ale knižní redaktorky a redaktory iritují i výrazy dechberoucí, ultimátní, toxický, nacítit, navnímat či obrat být v něčím v pohodě. Tady už nejde o marketing, nýbrž – když to trochu přeženu – o samotný přístup v životě. Když něco naciťuji a navnímávám, jsem totiž ne-toxickým člověkem, jenž je v pohodě se sebou samým i světem jako takovým.
Příšerný výraz dechberoucí je produktem éry superlativů a skvělostí, které nám přinášejí naprosto ultimátní (neboli úžasné, přímo boží) zážitky, i když ve skutečnosti třeba žijeme velice banální životy. A slovesa nacítit se i navnímat okolnímu světu sdělují, že nejsme bytosti toxické, nýbrž lidé na úrovni doby, náležitě citliví, všímaví a pozorní.
V určitých kruzích to nyní vyhlíží, že když se nenacítíte a nenavnímáte, nejspíš nejste úplně dobrým a vhodným člověkem. Nemáte náležitou starost o správné věci. Správné věci jsou právě ty, s nimiž souzníte a naciťujete se na ně. To vás pak utvrzuje ve vaší humanistické dimenzi a senzibilitě.
Jedno slovo mi v tom redaktorském výčtu přece jen chybělo, ačkoliv se ve veřejném prostoru šíří snad ještě úporněji než naciťování. A tím je sloveso propsat. Teď je hodně trendy, když se do vás nějaký zážitek či určitá zkušenost propíše.
A zase: aby se do vás věci propsaly, je dobré je jak se sluší navnímat. Jsem zvědav, zda tyhle výrazy časem odezní, nebo se zařadí mezi běžné výrazivo. Osobně za nimi zatím mnohem spíš spatřuji sebestřednost a uznalé sebehodnocení, než vážnou o starost o druhé.
GLOSA: Zapomeňte na Snowboarďáky a bábu. Řítí se Vlny
GLOSA: Zpívají o svobodě, ale jejich týmy ji novinářům berou
