2024: Deset překladových knih, které stojí za povšimnutí

Irská prozaička způsobila celosvětovou senzaci novelou o nenápadné mizogynii Takové maličkosti, která se nedávno dočkala filmové verze s Cillianem Murphym v hlavní roli. V povídkovém triptychu Na konci dne pojednává o nedorozuměních mezi muži a ženami a odlišných očekáváních, která vnášejí do partnerských vztahů.

Její brilantní povídky připomínají atomy, zdánlivě malé a dokončené počiny, pod jejichž povrchem se ukrývají netušené roviny. Keeganová suverénně uplatňuje krajně úsporný přístup. Znamenitě se jí daří navozovat napětí, aniž by k němu potřebovala zevní dramatičnost.

Švédská autorka Karin Smirnoffová nejenže pracuje na dalším pokračování krimi série Milénium, ale upozornila ne sebe, a to mnohem výrazněji, i prvním dílem chystané trilogie nazvaným Můj bratr.

Rezignovala v něm na několik obvyklostí. Její text totiž neakceptuje tečky, čárky, uvozovky, otazníky ani vykřičníky, které by za běžných okolností mít měl. Přesto je plynulý a čtivý. Hlavní hrdinka Jana Kippová vyrazí ve sněhové bouři navštívit do rodného domu v severním Švédsku své dvojče. Cestou zabloudí, ale pomůže jí John, starý kamarád, se kterým začne mít poměr. Příběh se zaplétá, dramat přibývá.

Za literární prvotinu o nelehkém dětství S večerem přichází tíseň, kterou Nizozemec vydal ještě coby žena pod jménem Marieke Rijneveldová, získal Man Bookerovu cenu. V druhé próze Ty moje skvostné zvířátko staví do popředí vedlejší postavu z debutu. Tou je veterinář, který pravidelně navštěvoval farmu, kde autor vyrůstal.

Kniha, v jejímž na první pohled skandálním obsahu vře téma sexuálního predátorství, v dobrém smyslu slova evokuje Nabokovovu Lolitu. Rijneveld se zmocňuje našich hlubokých pocitů, v nichž dostává zlo a dobro rovnoměrně vymezené místo. V tomto hledisku vězí nepopiratelně silné vyznění románu.

Britka Sam Hollandová byla vždy fascinována temnými a zvrácenými příběhy, což dokazuje i ve svých knihách. Letos v češtině vydaný příběh Číslo 20 navazuje na neméně dramatického Kopíráka, úspěšnou knihu, jež u nás vyšla předtím.

Po nálezu znetvořeného mužského těla na černé skládce si detektiv Adam Bishop všiml opodál nastříkaných čísel. Ta fakticky odstartovala hon na sériového vraha, který má v tu chvíli zcela konkrétní plán a velký náskok. Cesta k jeho slabinám samozřejmě existuje, avšak je velmi osobní. Vede totiž přes bývalou Bishopovu manželku.

Jestli někdo umí skvěle vystihnout emocionální chladnost Japonců, je to jejich krajanka Hiromi Kawakamiová, které v češtiny vyšly romány Vetešnictví pana Nakana, Podivné počasí v Tokiu a letos Manazuru. Ačkoli je výchozím bodem její zatím poslední knihy pohřešování manžela hlavní postavy, o detektivní zápletku v něm nakonec vůbec nejde.

Autorka předkládá lyrický, znamenitě barvitý text, který skýtá pozoruhodné slovní obraty a poloskryté úvahy. Zpodobnění východoasijského naturelu výtečně zaobaluje tamní specifickou atmosférou s podivuhodnými pokrmy i zvyklostmi.

Detektivní příběh V osamění je první z tvorby již více než dvacet let nežijící americké autorky Dorothy B. Hughesové, který byl přeložen do češtiny. Napsala jich čtrnáct a ctí v nich psychologickou noir prózu s kriminálním motivem. Tři z jejích románů se dočkaly filmového zpracování.

V osamění je příběh bývalého pilota z druhé světové války Dixe Steela, jenž žije z peněz svého strýce. Odehrává se v poválečném Los Angeles, kam se nastěhoval a kde se setkal s bývalým válečným kamarádem Brubem a jeho manželkou Sylvií. Těžko ale ovládá svou agresivitu a nemůže se smířit se svým osudem. Navíc v jeho okolí umírají lidé.

Na nedávné sté výročí úmrtí pražského německého literáta Franze Kafky reagovala řada jeho následovníků. Kým byl doopravdy, zůstává tak trochu záhadou. V naučném i vtipném komiksu Kafka v kostce se jej pokouší přiblížit rakouský kreslíř Nicolas Mahler.

Autorův ryze uvolněný pohled na Kafku je poutavý, byť občas poněkud příkrý. Servítky si nebere zejména v rozebírání jeho milostného života. Legraci si z něj však tropí vesměs vlídně, prostřednictvím humorných jednoduchých malůvek, které nedokážou pohoršovat, naopak solidně baví.

Psychothriller Američana Briana Freemana má několik základních položek. Jsou jimi čtyři brutální vraždy v jednom velmi zapadlém okrese a bytost Ursulina, která se ke každé z nich přihlásila nápisem krví oběti na zdi. Pohádka to ale není, drama je to zcela realistické.

Děj této knihy předchází ději příběhu nazvaného Hluboký sníh od stejného autora. Přináší nicméně samostatný thriller, jenž je osobitý nejenom zápletkou, ale i tím, že ho zástupkyně šerifa Rebecca Toddová, která je jeho vypravěčkou, adresuje své dceři. Vedle pátrání po pachatelích vražd je díky tomu ve hře další příběhová linie.

Představitelka agentky Scullyové v Aktech X nebo někdejší britské premiérky Margaret Thatcherové v seriálu Koruna oslovila ženy z celého světa. Vyzvala je popsat sexuální představy, myšlenky a pocity, které by nedokázaly nahlas vyslovit. Výsledkem je mimořádná kniha Chci.

Roznětkou pro herečku byla sbírka rozhovorů a dopisů Moje tajemná zahrada: Erotické fantazie žen z pera Nancy Fridayové, která ji prý odzbrojila svou syrovostí a intimností. Rozhodla se na ni navázat. Rozdílem mezi nimi ovšem je, že Chci je čistě anonymní. Zahrnuje vyjádření pisatelek bez ohledu na věk, sexuální orientaci či náboženské vyznání.

Smrt znamená jedinou spravedlnost světa, podotýká Bernhard Schlink ve své próze Pozdní život. Letos osmdesátiletý literát už patrně dozrál do vypravěče, jenž o posledních věcech, které mají dotyčnému přinést smírný odchod, dokáže pojednat velmi zasvěceně a uvěřitelně, přitom ne pateticky. Věk moudrost nezaručuje, avšak v jeho případě to platí obráceně.

V kulisách rozehraného milostného trojúhelníku, který tancuje na hraně melodramatu, ale nepřekročí ji, prozkoumává mnoho zásadních témat. Ta nás ve shonu všedních dnů pouze tiše obklopují. Teprve vědomí konečnosti je osvětluje a dodává jim jinak nepozorovatelný význam.