Článek
„Beru ocenění jako známku toho, že není ještě všechno oddiskutováno kolem normalizace a kolem toho, jak tehdejší časy ovlivňují časy, ve kterých žijeme,“ řekl Klusák při přebírání ceny na Nové scéně Národního divadla.
Nejlepší prozaickou knihou se podle poroty stal román Destrukce od Stanislava Bilera. Sleduje v něm osudy učitele, který před složitostí světa utekl z města na venkov. Chtěl nalézt klid, řád a jistotu, místo toho odhalil svět v rozvratu. Místo života nalézá smrt, místo čisté přírody uschlý les, mrtvé pole a vysychající studny. Existenciální a environmentální román přináší ale naději, že život může mít smysl i uprostřed trosek a že smrt není největší problém člověka na Zemi.
Nakladatelským činem bylo vyhlášeno vydání Lipnické bible. Vyšla u příležitosti loňského zapůjčení originálu latinského rukopisu na hrad Lipnice nad Sázavou v roce 600. výročí vzniku této rukopisné památky. Publikace o vzniku rukopisu, jeho výzdobě a rozborem textů je prací téměř dvou desítek autorů.
Podpora Ukrajině
Debutem roku se stala kniha Terezy Dobiášové s názvem Tajemství - Neskutečný příběh Anežky České. V rozlehlém románovém obrazu vypráví autorka příběh Anežky České, jak se asi nemohl stát, jak autorka uvádí. Spřádá Anežčinu životní pouť od narození až po rozhodnutí vstoupit do kláštera jako spletitou cestu poznávání světa a sebe sama. Literu za poezii dostal Vladimír Mikeš za sbírku Odkud to přichází?, jako nejlepší titul pro děti a mládež porota vybrala knihu Marky Míkové s ilustracemi Galiny Miklínové Kabát a kabelka.
Během večera zazněla podpora Ukrajině v její válce proti Rusku. Ukrajinský básník a spisovatel Serhij Žadan poslal videopozdrav z Charkova, kde zůstává a zásobuje obránce města. Vyjádřil díky za podporu a dodal, že válka zřejmě neskončí brzy a požádal proto, aby lidé dál tlačili na své vlády a žádali po nich další podporu Ukrajiny.
Vítězná kniha je podle poroty psaná zaujatě a přístupnou formou. Klusák sleduje, co vše stálo u toho, že se Gottova hvězda zrodila, co ji udržovalo v oběhu a jak si pomáhala k vytváření vlastního obrazu falešnou sebemýtizací. Autorovi se podle poroty navíc daří vyprávění seskupit kolem několika klíčových momentů Gottova života, jako byla jeho éra v Semaforu, krátký exil v Německu či Anticharta.
„Klusák ukazuje, jak se Gott stával stále více tvůrcem i obětí obrazu, který si z velké části sám vytvářel, tedy jak byl postupně proměňován v zajatce svého úspěchu a až narkotické závislosti na uznání publikem a fanoušky,“ uvedla porota. Klusákova kniha ale podle ní není primárně mýtoborná; je spíše pátravá a rozkrývající.
Může se vám hodit na Zboží.cz: