Kniha Zdeňka Šmída Dlouhé noci Vikingů opěvuje severské národy

Je to samozřejmě nadsázka, ale ne zas tak veliká. Cesty po světě mu v době jeho mládí nebyly dopřány, o to víc si jich užíval v domácí přírodě. Čtenářům už stačil předat své okouzlení Mexikem, Tuniskem, Malajsií a znovu se vrátil právě na sever Evropy. A protože se vždy pokusil pohlédnout prostředí pod kůži, začal s bohy a skřítky.

Nejvyšším bohem dávných Seveřanů byl Ódin řečený též Žárooký, Jednooký, Slepý. O oko přišel, když chtěl nahlédnout do studny moudrosti, aby všechno věděl. Nepomohli mu v tom ale ani špionážní havrani Hugin, tedy Myšlenka, a druhý Munin, Paměť.

Svou ženu Friggu prý podváděl ve všech možných převtěleních – mimochodem v tom si může podat ruku s řeckým Diem. Proto měli lidé raději jeho syna Tóra. Svalnatého hrubiána se zrzavou kšticí. Nikdo totiž v dávné době nebyl svatoušek, často se neovládl a někoho dalšího to stálo život.

Šmídův smysl pro humor i laskavé zamhouření oka nad krutostí minulých časů zaručuje čtenářský zážitek. A nejedno překvapení. Vždyť skřítci trollové před východem Slunce ulehnou a změní se v pohoří. Takže bystrému autorovi stačí jen si trochu přivstat.