Kniha Můj syn dalajlama přináší svědectví o životě v Tibetu

Čtenáři se dozvědí mnohé detaily ze života Tibeťanů, zvyky, obřady i složitou rodinnou a sociální hierarchii. Mnohokrát při čtení knihy čtenáře napadne, že před sto lety Tibet nebyl „tak úplně buddhistický“, jak bychom si mysleli... Tvrdý život na venkově, v horách i ve Lhase, podmínky vdaných žen, čerstvých manželek i mnohonásobných matek, jež se mnohdy musely smířit s několikanásobnou smrtí vlastních dětí. Za nemoci však nejčastěji mohli démoni.

Leckterá parádivá Evropanka by se zastyděla před tím, jaké martyrium musí podstoupit budoucí nevěsta, kolikery šaty a boty jí musí vlastní matka vlastnoručně ušít jako věno. Jakým způsobem se vybírali budoucí manželé, kolik ze své vlastní budoucnosti mohli ovlivnit a jak vypadal život čerstvé nevěsty.

Dalajlamova maminka vstávala už v jednu v noci, aby zaměstnancům napekla stovky bochníků chleba s polévkou a čajem k snídani, v podobném duchu její den pokračoval, spát chodila až po setmění. V knize se vyznala z toho, že například několik let po svatbě spala jen čtyři hodiny denně.

Jak o sobě říká Dekji Cchering (1901–81), byla prostou ženou z rolnické rodiny, která byla nečekaně povýšena do nejvyššího postavení, v jakém se jako matka mohla kdy ocitnout. Prožila nelehký život – jen sedm z celkem šestnácti narozených dětí se dožilo dospělosti, její manžel byl podle všeho úmyslně otráven a život ve Lhase, kam přišla z rodného kraje v severozápadním Tibetu, nebyl žádnou idylou. Díky vnitřní síle a víře se však vždy postavila osudu, rozhodnuta neutonout v jeho proudu. Z celé knihy je zřejmá hluboká úcta k dalajlamovi, přestože šlo o její vlastní dítě.

Ukázka z knihy: Tři měsíce jsme žili v přepychu a zahálce. Po čase mi ale začalo být velmi nepříjemné, že mě obsluhují jiní a že nemám co na práci. Mým osudem se sice stal život plný poct, ale v duchu jsem plakala steskem po domově. Tam jsem se musela pořádně ohánět, abych se postarala o rodinu, ale měla jsem klid v duši a byla jsem nesmírně šťastná. Nechyběla mi svoboda a soukromí.

Teď se se mnou jednalo jako s královnou, ale nebyla jsem tak šťastná jako v Congkhce. Kdysi mi dělalo radost, když jsem usilovně pracovala a pak jsem na vlastní oči viděla plody své práce. Úspěch na poli, v domácnosti a v rodině pro mě byl ztělesněním dobrého života.