Kniha Do dna: příběh rodiče, který nemá na školné pro děti

„Je dost divná věc proplouvat životem jako sociální experiment,“ říká mladý muž, otec malých školáků, „vozí vás tam a zpět, dělají s vámi testy, pak zas jinam, připravují vás na to, že budete jednou velká osobnost.“

Hrdina naráží na skutečnost, že se podobně jako autor stal v 70. letech objektem experimentu, kterým se v USA pokusili změnit rasově oddělené kasty černých a bílých tím, že malé černochy odváželi mimo jejich bydliště, tam, kde žili běloši.

Pro tento fakt by zřejmě Thomas neoslovil celý svět. Zajímavé je nejen vznikání multikulturní společnosti, s rodičovskými vzpomínkami na postavení černých otroků. Ano, vypravěčova milovaná „bílá“ manželka Claire dostane i nyní na veřejnosti políček: „Kdes vzala tak černé dítě?“ „Od černocha,“ odpálkuje útok. Právě vztah obou manželů je jednou z nadějí příběhu.

Hrůznější je situace, v níž se vypravěč ocitá, protože musí sehnat celkem 12 tisíc dolarů na školné pro své děti. A neví kde. I proto se znovu vrací do dětství, mezi nejvěrnější kamarády, z nichž Brian zahynul v roce 2001 v newyorských Dvojčatech.

„Nikdy jsem nepochopila, jak v zemi, která je údajně založená na rovnosti, může být vzdělání natolik exkluzivní záležitost. Přístup k němu, to je nástroj, který musíte vlastnit,“ říká mu představitelka školy, k níž šel domluvit možnost opožděné platby nebo splátek.

„Ale dostali jste přece od nás zálohu na nový ročník,“ odpoví vypravěč. „Zálohu jsme mohli s klidem použít na pokrytí vašeho nezaplaceného dluhu, který činí pro tuto chvíli… Můžu vám podržet místa do pátku,“ končí děsivý rozhovor. Dodám jen, že děj knihy se odehrává ve čtyřech dnech.

Thomasovi hrdinové provokují (nebo jsou jen upřímní?) myšlenkami, nad nimiž by se kritik ještě před pár lety usmál. „Možná že technickej pokrok se stal jenom ještě pokročilejším uzurpátorem, o co větší pokrok, o to menší lidství,“ říká mezi kamarády Gavin, další vypravěčův přítel. A mladá černá ambiciózní žena vmete vypravěči do tváře: „Oba mí rodiče byli učitelé. Nechápejte mě špatně. Odvedli skvělou práci. Ovlivnili spoustu lidí, ale na druhou stranu s kolika vysoce postavenými manažery se za život setkali?“

Thomasův román je bohatě vrstvenou románovou freskou, autor dává na mnoha místech najevo, že autobiograficky motivovanou. Nejen charakter jeho vypravěče, ale i jeho ženy Claire, každého ze synů i mnoha dalších postav jsou pečlivě vykresleny.

Včetně mladé ženy, jíž zoufající si vypravěč kdysi stavebně upravoval byt. Jakoby náznak upřímného setkání dvou téměř ztroskotanců a pojednou nic – chlad, její obava nebo naopak síla mužova charakteru? Jak žít? Má smysl být učitelem nebo naopak získat postavení, v němž se mohu setkávat se špičkovými manažery? S lidmi označovanými za VIP?

Kde čerpat naději? Thomas není pastor ani farář radící či dávající rozhřešení. Možná je to myšlenka jednoho z posledních mott jeho oblíbence T. S. Eliota: „Pravá činnost značí svobodu od minulosti i od budoucnosti. Pro většinu z nás je to cíl, jehož tu nikdy nedosáhneme; jsme jenom neporaženi, protože jsme se nepřestali pokoušet.“