Článek
Je to oheň. Používá a využívá ho ve všech jeho formách. Vykresluje jím linie na papír, maluje kouřem jako štětcem, vypaluje ornamenty nebo používá popela coby barvy. V rámci performance jej spoutává tak, aby v syrové podobě, tedy ve formě živých a horkých plamenů, vytvořil určitý vizuální vjem.
Je si ovšem velice dobře vědom prastarého přísloví o tom, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán, takže musí s živlem pracovat opatrně. Nepatřičně dráždit antického boha Héfaista se nevyplácí.
Klimeš tuto kolekci pojal ve spolupráci s kurátorkou Alenou Beránkovou coby estetický sociální exkurz do geneze lidského společenství. A to jak ve formě primární sociální skupiny (rodina), tak i té sekundární (národ). Nejvýrazněji působí jednoznačně díla inspirovaná a tematicky zaměřená na stoleté výročí založení Československa.
Kouřová nástropní malba Naše republika reflektuje historické změny státního území. Dílo má zdrcující symboliku, protože z dálky vypadají jednotlivé mapky jako vypálené dávkou ze samopalu. S tím korespondují i tři portréty významných osobností našich dějin umístěné na jedné ze stěn sálu, císaře Karla IV. a prezidentů Masaryka a Havla. Jejich žhnoucí oči evokují spíše bytosti z druhé strany řeky Styx než politiky.
Velkoformátový obraz Únos Evropy v sobě mísí antickou legendu i odkazy na aktuální politické dění. Evropa je vyjádřena bezbrannou nahou bílou ženou a nebezpečí tvůrce vyjádřil černým býkem. Ovšem když poodstoupíme od díla dále, zjistíme, že dáma má na tváři úsměv a k hlavě zvířete se spíše tulí, než aby se mu bránila zuby nehty.
Zvláštní ideovou nejednoznačnost prací Svatopluka Klimeše asi nejlépe vyjadřuje jeho Autoportrét z roku 2002. Jeho tvář je naznačena pouze v konturách, jako by stál v ostrém protisvětle. Za ním je zamřížované okno, a mříž ho buď chrání před nebezpečím vnějšího světa, anebo mu naopak brání ve svobodě.