Klempíř z JAR: James Brown, takovej ten dědek v kombinéze

Když já jsem se díval, tak ty výsledky už tam byly. James Brown to všechno vymyslel, k tomu se ani nedá nic říkat. Je to hudba, která působí na lidi, nějak tě energizuje, chceš s někým tančit, nebo ti prostě dělá dobře. Muzikant, který to z hlavy dostane tak, že to lidi vzrušuje, je šťastnej chlap.

I Feel Good jsme s JAR dlouho hrávali. Pak jsem ale přestali, protože ta písnička chce po tobě maximální nasazení a když nejsi autor písně a pouze "karikuješ", co tím autor chtěl říct, tak chce po tobě strašně moc. Bárta to podle mě zpíval superdobře, ale nedalo se to dlouho vydržet, tak jsme to přestali hrát. Ta píseň se stala něčím takovým, jako kdyby se furt dokola hrálo Máš má ovečko dávno spát. Je to krásná píseň, ale už to má za sebou. Lidi ji ale určitě zvolili dobře.

Nicméně mě překvapuje Staying Power (6. místo) od Queenů, což je jinak super pecka. Milovník 80. let Rona Holý nám to nedávno pořád pouštěl - album Hot Space, to nemá chybu.

Je to jiné album. Jedou basy, jedou syntíky, jedou feelingy. Já bych je neodsuzoval. Je to ale hodně divné v kontextu těch Queenů.

Ne, i kdybych proti tomu něco měl, jako že nemám, tak je to jedno z nejoblíbenějších videí mého syna. Proseděli jsme hodiny a hodiny u computeru a koukali na Give it Away a na My Chemical Romance.

Tak to jsi to poslouchal pečlivěji než já. Já se musím soustředit, aby mi nespadl malej z kolena.

Jackson byl strašný bombarďák. Ale udivuje mě, že se neumístil Maceo Parker.

Je to okrajový žánr, tady pro nás, ale i pro ně. Okrajový žánr v desetimiliónovým národě vyvolá takovouhle reakci. Někdo třeba opovrhnul výběrem a někdo si poslechne vzorky a ťukne - samozřejmě zná Browna. Já dělám v reklamce, takže vím, že každý se upíná k tomu, co zná. Jinak čumím, že někdo na Novinkách rozjel takovou anketu. Myšlenku hodnotím jako absolutně správnou.

Funk je jednoduchý a taky narážíme na to, že funk není přirozenost bílého Pražáka. Ono tě to zavede někam jinam, k jiným tématům, protože oni nic neřeší, oni řeší sex. My to tady máme komplikovanější, nás žádná rasa neutlačuje a my taky tolik nesouložíme, jak si černoši myslí, že souloží.

Každopádně nejsme zvyklí o tom tak otevřeně mluvit a zpívat a kdo to dělá, je za hovado. Takže musíme vymýšlet jiná témata. Víš jakou neplechu vyvolala píseň z posledního alba Potomek Prahy v určitých kruzích? Já dostával telefonáty a SMS, že nadávám na Prahu, která za nic nemůže. Já chápu, že Praha za nic nemůže, no a co, je to básnická licence.

Nejsem sběratel, ale mám jednu, kterou jsem dostal k Vánocům v roce 1976 nebo 1977: The Best of James Brown. Tenkrát to vydal supráč a já v té době poslouchal Sweety, Sabbaty a Zepelíny. Brown byl pro mě něco zvláštního a líbilo se mi to. Když jsem začínali, tak to nikdo moc neznal. Když někdo nadnesl - nevím, jestli Roman Holý, nebo Zbořil: "Hele vole, ten Brown, to je bomba, ale vy to asi neznáte...," tak já říkám: "Jo, to je takovej ten dědek v kombinéze, co zpoceně vřeští. To mám doma."

Tak už jsem viděl lepší koncerty. Oni hrajou výborně a mně už to přijde jako krásný film s Marvanem. Taky to mám rád, podívám se na to, ale to těžiště mého vnímání už leží jinde. Uvědomil jsem si, jak je důležité umět včas odejít. Samozřejmě, mám-li srovnávat koncert Browna a Madonny, tak on vyhrává 100:0, Madonna je pro mě jako naleštěná klika od blázince. Mně se to vlastně líbilo z nostalgických důvodů a zároveň mně to sra..

To měl asi hlubokou pravdu. 

Výsledky ankety Nejlepší funky píseň najdete zde.