Článek
Určují vám organizátoři cyklu Hybatelé rezonance, jaké skladby máte hrát?
Vůbec ne, naopak nám dávají volnou ruku. Neříkají nám ani, abychom se podřídili nějakému tématu, výročí anebo přišli s něčím, co v sezoně ještě nebylo. Je to na nás.
Co vás tedy vedlo k rozhodnutí interpretovat skladby Vaskse a Scarlattiho?
Ten koncept vznikal docela dlouho. Vasksovu hudbu obdivuji již od studií v Německu, hrála jsem hodně jeho skladeb se smyčci. Roční doby jsem neznala, ale měli jsme doma cédéčko a ihned mě tento cyklus oslovil. Je to mystická a jímavá hudba s velkým přesahem. Cyklus je krásný, ale zároveň dlouhý a pianisticky náročný. Nakonec jsem se pro něj ale rozhodla.
Trvá téměř hodinu a já přemýšlela, čím ho doplním. Hledala jsem stylový protipól a zvolila si Scarlattiho a jeho dvě sonáty. Je v nich síla přírody, duše i nálady barokního světa.
Je to sice jiné století i jiný hudební styl, ale zvolila jsem takové skladby, v nichž jsem cítila skrytou analogii s částmi Ročních dob, se kterými je budu propojovat.
Jsou si ta díla něčím podobná?
Ano. Podobnost vnímám v tom, že Scarlatti byl ve své době inovátor. Napsal na pět set padesát sonát a využíval při tom často přístup, na který nebyli v té době posluchači zvyklí. Byla to čistá hudba, a přesně takovou skládá i Vasks.
Líbí se mi to srovnání a těším se, až ho nabídnu posluchačům. Navíc se mi už v minulosti kombinace přednesu děl obou autorů osvědčila, takže nejdu do něčeho neznámého.
Je pro vás soudobá klasická hudba lákavá?
Mám k ní vztah veskrze pozitivní, k čemuž jsem ale musela dojít. Pro interprety je to velká škola. Když k ní přistupujete poctivě a do hloubky, hodně věcí vás naučí. Soudobí autoři ve svých dílech kladou velký důraz na detail zápisu. Mnohdy je na první pohled velmi složitý a trvá dlouho, než ho interpret rozklíčuje.
Johann Sebastian Bach například u svých skladeb nezapisoval dynamiku, proto je potřeba zvolit jiný způsob nastudování. Současní autoři píší ke skladbám všechny požadavky a jsou v tom důslední. Pokud jde o žijící skladatele, někteří nechávají interpretům relativně volnou ruku, jiní ale do interpretace svých děl před jejich uvedením rádi zasahují. Hlídají si, aby splnila jejich představu. Úplná příprava interpretace díla tak zabírá velký časový úsek. Nelze ji absolvovat za jeden den, ani týden.
Terezie Fialová
Máte takovou zkušenost?
Asi před pěti lety jsme s mým manželem, violoncellistou Jiřím Bártou, interpretovali skladbu Smutek utek pro violoncello a klavír od Martina Smolky. Chodil na naše zkoušky a diskutoval úplně o všem, co v té skladbě bylo. Bylo pro mě náročné vyhovět všem jeho požadavkům, ale nevzdala jsem to, a nakonec to dobře dopadlo.
Autor skladby má samozřejmě právo takto ke svému dílu přistupovat. Výhodou je, že z nás dostane maximum, které jsme schopni provedení s ohledem na jeho představu dát.
Jak ke svým dílům přistupuje Vasks?
Patří k autorům, kteří nechávají interpreta hrát. Nezlobí se, když něco nezahrajete podle jeho představ, což je mi blízké. Osobně jsem se s ním setkala před deseti lety, později jsme byli v e-mailovém kontaktu. Je to velice milý člověk, vřelý a chová se skromně. Nemá absolutně žádné manýry světové hvězdy, kterou přitom v současné hudbě bezesporu je.
V Anežském klášteře budete hrát na klavír C. Bechstein D 282. Vybrala jste si ho sama?
Nevybrala, to nebývá zvykem. Hrajeme na nástroje, které jsou k dispozici v koncertních sálech. Jsem zvědavá, jak se mi bude na něj hrát. Je to nesmírně kvalitní nástroj.
Má kvalita nástroje vliv na výslednou podobu intepretace?
Samozřejmě. Občas se stává, že pořadatelé na pronájmu klavíru šetří a k dispozici jsou nástroje méně kvalitní. Není pravda, že je klavír jako klavír. Jsou v nich velké rozdíly, například dozvuk a barevnost nikdy nevyzní u krátkého křídla tak dobře jako u křídla dlouhého.
Vím, že je finančně náročné půjčit kvalitní nástroj, mělo by se na to ale dbát. Vliv na interpretaci to má velký. I když nám na konzervatoři obvykle říkávali, že dobrý klavírista zahraje i na zouvák.
Co vás letos kromě vystoupení v cyklu Hybatelé rezonance ještě čeká?
Těším se na festival Za poklady Broumovska, kde 1. května představíme s Petrem Štěpánkem můj oblíbený pořad Listy důvěrné, který pojednává o Leoši Janáčkovi. S Jiřím Bártou poletíme na menší turné do Izraele a Jordánska. Čeká nás i několik dalších koncertů v České republice, těším se na tradiční červnový mezinárodní festival v Kutné Hoře, na němž vystoupím už podvanácté. Na konci léta bychom chtěli s Jiřím Bártou natáčet nové cédéčko, které bychom rádi vydali v příštím roce. Co na něm ale bude, to zatím neprozradím.
Může se vám hodit na Zboží.cz: CD: Beethoven: The Sonatas for Piano and Cello - Terezie Fialová, Jiří Bárta