Článek
Co všechno lidem na turné nabídnete?
Mohou se těšit na zhruba hodinu a půl dlouhý koncert klavírní hudby. Společně s hostujícími klavíristy a houslisty představíme vybrané skladby z mých dvou alb, hudbu Yirumy, Einaudiho, ale také hudbu starší, např. Chopina… Z jeho Fantaisie Impromptu, nádherné skladby s překrásnou střední částí, jsme vytvořili velkolepý zážitek. Oproti tradičním klasickým recitálům je prostředí koncertu úplně jiné, troufáme si přidat i decentní vizuální prvky. Dáváme vyniknout charakteru skladeb, což je přiblíží i člověku, který by si vážnou hudbu dobrovolně neposlechl. Myslím, že posluchačům všech žánrů opravdu máme co nabídnout.
Je to vaše první turné?
Turné opravdu debutové je. Za svůj život jsem již hrál a vystupoval na mnoha koncertech, ale tento formát, kdy během krátkého časového úseku představuji jeden připravený program na různých místech, zažívám úplně poprvé.
Vydal jste už dvě alba, jaká byla? Budete hrát i skladby z nich?
Své debutové album Lost in the Wind jsem nahrával v patnácti, vyjevený z nahrávacího studia a velmi nervózní. Nahrávali jsme především covery populárních písní a nějaké moje vlastní improvizace, nic hudebně významného. Navíc jsem toho před lidmi neměl ještě moc odehráno a ve studiu mi to vědomí, že právě nahráváme, neudělalo moc dobře. A ačkoli se album vcelku vydařilo, považuji jej spíše za takovou první palačinku – možná byste ji vyhodili, ale nakonec ji sníte a ujde to, přesto až od druhé palačinky to začne být ono. Z tohoto alba proto představuji jen málo skladeb.
V roce 2015 jsem nahrál album Love Stories, které v šuplíku na vydání čekalo až do prosince 2019. Tohle album je opravdu výrazně odlišné od mé prvotiny, a to v mnoha ohledech. Vše na Love Stories je má vlastní tvorba, žádné přejímání, žádné covery. Jelikož je celé turné vystavěné na tomto albu, je ústředním motivem celé tour. Zazní ale také skladby, které jsou spíše klasické a zatím nevydané, a také malý náznak připravovaného alba.
K modernější hudbě jste se prý dostal před deseti lety. To vám bylo dvanáct… Od kolika let na klavír hrajete?
S hrou na klavír jsem opravdu začal ve svých třech letech. Jako malý jsem nikdy nebyl jednostranně zaměřený, a proto jsem potřeboval najít paní učitelku či učitele, který vyhoví mým vlastním potřebám a nepojede čistě rutinně podle vzdělávacího programu. To se nám s rodiči naštěstí podařilo vcelku brzy. A nejenže jsem u této paní učitelky vydržel více než 10 let, ale sedli jsme si i lidsky a vídáme se dodnes. Jsem nesmírně vděčný za to, že mi dala klasické základy, věnovala se mi nad rámec svých povinností a dovolila mi prezentovat svou vlastní hudbu. Právě ona a její přístup má velkou zásluhu na tom, že dnes hraji na klavír.
Jaký máte profesní sen?
Asi se to za pár let změní, ale momentálně bych se rád představil širší veřejnosti v naší krásné zemi a úspěšně dokončil českou část turné, a když koronavirus dovolí, snad na jaře či na podzim 2021 bych vyjel i po Evropě a případně také za moře. V dlouhém horizontu bych se asi za sošku gramofonu nezlobil, přece jen v našich žánrech není konkurence zdaleka tak velká, ale přesto raději vidím nadšení lidí v hledišti před sebou než výsledky anonymního hlasování v různých hudebních anketách. Takže nějaký slavný sál třeba během příštího turné by mě neskutečně potěšil.
Nechci ale zapomínat ani na klasickou hudbu – od malička miluji Chopinovy klavírní koncerty a hrát s orchestrem je nepopsatelný pocit, takže kdyby dorazila nabídka zahrát Chopinův e moll koncert s orchestrem, v žádném případě bych neodmítl. To by se mi opravdu splnil velký sen.
Studujete v Americe Berklee Coleege of Music. Jak to nyní děláte, jde to online?
Ano, mohu studovat online. Samozřejmě to není takové, jako když máte možnost jít do opravdového studia na kampusu, ale můžete si budovat kariéru už při studiu či studovat další školu. Jinak samozřejmě není problém se vydat na kampus v Bostonu i na evropský kampus do Valencie, ale můžete vystudovat i čistě online, pokud chcete. Podvádění se opravdu nebojí, protože zrovna v hudbě to jde dost těžko. V průběhu semestru si každý týden odbudu svou porci práce na Berklee, to zabere tak 8 až 10 hodin, když jsem šikovný, a zbytek soustředím na studium tady na VŠE a také na svou hudbu.
Proč studujete ekonomiku a nerozhodl jste se třeba pro AMU?
Původně jsem se hlásil na HAMU v Praze, chtěl jsem studovat hudební produkci u nás. Tehdy jsem na přijímací zkoušky šel již se zkušenostmi z reálného studia i s vlastním nahráváním. Z prvního kola jsme postoupili čtyři do praktické části, která mně osobně přišla velmi zvláštní. Komise se na mě dívala s velkým despektem, a čím více jsem argumentoval zkušenostmi z praxe, tím více jsem cítil nepřátelství. Nakonec vzali jiné dva uchazeče, a když jsem si uvědomil, že bych musel složit přijímací zkoušku z kontrapunktu a klasických hudebních forem, což žádný hudební producent v praxi nepotřebuje, tak mi to moc líto nebylo.
O zhruba dva měsíce později jsem se přihlásil na americkou Berklee s tím, že to jen zkusím. A ono to vyšlo. Nakonec jsem velmi rád. Ekonomická škola mi pomáhá pochopit hudební produkci z tržního pohledu. Mnoho umělců a producentů může plout na obláčku a očekávat, že hudební průmysl je jiný než běžný trh. To je ale velký omyl. Hudební průmysl je dnes víc než kdy dřív o umění prodat, a ač se ekonomické vzdělání zdá daleko od hudby, ve skutečnosti je velice blízko.