Článek
Beethovenův Klavírní koncert č. 3 c moll je ikonická skladba. Lze na ní z interpretačního hlediska vůbec najít ještě něco nového?
Myslím, že není nutné hledat vždy jen něco nového. V často hraných dílech hrozí, že interpret sklouzne k vlastní exhibici a hledání senzace za každou cenu. Když takové skladby připravuji, neposlouchám existující nahrávky, snažím se soustředit jen na noty a absolutně se navázat na hudbu samotnou. Až třeba na závěr zkonfrontuji svůj přístup s nahrávkami a poslechnu si, kam dílo dovedlo jiné pianisty. Najít ve třetím Beethovenovi něco nového, je velmi těžké. Samozřejmě je to žádoucí, ale pouze, pokud mě k tomu dovede zápis autora.
Jaké nástrahy Beethovenův koncert klavíristovi přináší?
Zejména nástrahy spojené s interpretací klasicismu. Klavírní part tohoto koncertu je relativně „nahatý“, za orchestr se neschováte. Obsahu je spousta, ale not – ve srovnání třeba s Rachmaninovem – je relativně málo. Výrazová hodnota každé noty je proto natolik zásadní a nároky spojené s interpretací každé noty orchestrem natolik velké, že cestička, po které člověk musí jít, tak aby vyhověl vlastní představě a zároveň nepřestoupil hranice stylu, je relativně velmi úzká.
Navíc Beethoven je první, kdo opravdu detailně vypisoval dynamiku, artikulaci a podobně. V něčem je to lehčí a v něčem těžší, protože člověk nemůže zcela popustit uzdu vlastní fantazii, ale musí vše filtrovat skrze představu skladatele.
Orchestr Tonhalle Curych patří k nejlepším světovým tělesům. Co od spolupráce s ním očekáváte?
Tento orchestr se mi nesmírně líbí. Znám ho z nahrávek, považuji ho za jedno ze špičkových těles a velice se na spolupráci s ním těším. Zejména na to, že tak jako v případě ostatních vynikajících světových orchestrů nejenže dostanete kvalitu a přesnost, ale dýchne na vás i něco specifického. Zažil jsem to s Berlínskými filharmoniky, zažívám to s Českou filharmonií, poznal jsem to i ze spolupráce i s Bamberskými symfoniky. Každý z těchto orchestrů má něco jedinečného v energii, ve zvuku, a to je ono kouzlo okamžiku, které člověk na pódiu zažije.
S Paavem Järvim jste se na pódiu také ještě nesetkal, ale jistě znáte jeho styl. Co vám na něm imponuje?
Samozřejmě jsem slyšel jeho nahrávky, ale moc se těším na osobní setkání, protože ne vždy lze umělce z nahrávek do hloubky posuzovat. Paavo Järvi je dirigent, který dokáže naprosto úžasně zadirigovat jakýkoli styl. Připadá mi, že nevězí v žádné škatulce. Z jeho způsobu tvoření hudby cítím vedle velké energie i podprahovou laskavost.
Jak se českému klavíristovi bez zázemí světové agentury podaří vystoupit jako sólista významného orchestru na koncertě prestižního festivalu? Tomu musela předcházet dobrá diplomacie…
Určitě předcházela. Neznám všechny podrobnosti, nicméně určitě pomáhají i mé profesionální „zářezy“ z minulosti a důvěra festivalu Dvořákova Praha, na kterém jsem vystoupil už mnohokrát. Velkou roli sehrál i ředitel festivalu Jan Simon, který je sám nejen vynikající klavírista, ale i dobrý diplomat.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Dvořák: Kompletní klavírní dílo - Ivo Kahánek, Piano Works - Ivo Kahánek, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Miloslav Kabeláč
