Článek
Pro moderní sochařství znamená Oldenburg tolik, co Andy Warhol pro poválečné malířství. Své obrovité sochy s oblibou umisťoval do veřejných prostorů. Čtyřmetrovou zednickou lžíci zabořil špičkou do zeleně v sochařském parku v Otterlo, před radnici ve Filadelfii postavil kolíček na prádlo gigantických rozměrů.
Sám tvrdil: „Jsem pro umění, které je politicko-eroticko-mystické, které dělá něco jiného, než že dřepí na zadku někde v muzeu.“ Jako každého pop-artistu i Oldenburga zaujaly banality, pouliční kultura velkoměsta, komiksy, graffiti, reklamy a veškerý spotřební brak.
Výstava pokračuje v Kolíně nad Rýnem a New Yorku
Je tvůrcem tzv. měkkých soch z plastických a textilních materiálů, které vytvářel s velkým smyslem pro ironii. Ve vídeňském Mumoku jsou vystavena nejdůležitější pop-artová díla od instalací The Street s obrazy inspirovanými výklady obchodů i graffiti přes spotřební kýče z umělcova newyorského obchodu The Store až po zvětšené předměty denní potřeby i spotřeby, jako jsou vana, telefon, sako s košilí, ventilátor, pila, vypínač nebo hamburger, dort a hranolky.
K vidění je i Myší muzeum (Mouse Museum), zvláštní miniaturní sbírka, pro kterou Oldenburg shromáždil od konce 50. let celkem 381 nejrůznějších předmětů. Rozsáhlá výstava, kterou si autor sám instaloval, je putovní. Začíná ve Vídni a pokračuje do Ludwigova muzea v Kolíně nad Rýnem, Guggenheimova muzea v Bilbau a Muzea moderního umění v New Yorku.