Klarinetista a organizátor Igor Františák: Hudba mě nadále naplňuje štěstím

Kromě přirozených kulturních center, jako jsou Ostrava nebo Opava, pořádáte koncerty i v poměrně odlehlých obcích na periferii. Jaký je zájem u místních lidí a jakou část posluchačů tvoří ti, kteří za hudbou cestují?

Zrovna před dvěma týdny jsme měli v rámci Hudebních výletů koncert v beskydské obci Nýdek, a když jsme rekapitulovali, jaké publikum přišlo, tak jsme zjistili, že asi jen třetina těch, kteří se v zaplněném kostele nacházeli, byli lidé z okolí, ostatní přijeli skutečně z větší dálky. Takže je vidět, že název cyklu Hudební výlety odpovídá i realitě.

Proto se tyto koncerty snažíme dělat o víkendech, aby si lidé užili sobotní podvečer nebo nedělní odpoledne nejen s hudbou, ale i s poznáváním zajímavých míst, jako jsou třeba krásně zrekonstruovaný zámek Nová Horka nebo řetízkové šatny Dolu Michal.

Nedávno jste řekl, že Svatováclavský hudební festival, který se koná v září, do svého třetího desetiletí vstoupí s novou koncepcí a už nebudete trvat na tom, že se všechny koncerty uskuteční v kostelech, jak se to dělo celých dvacet let. Co vás k tomu vedlo?

Těch impulsů bylo několik. Jedním z nich bylo postavení nové budovy Fakulty umění na Černé louce s komorním sálem, který má výbornou akustiku. Za dobu realizace Hudebních výletů jsme měli možnost si vyzkoušet i nové prostory, jako je třeba nové Muzeum nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici, které má překvapivě dobrou akustiku.

Všechna místa, která jste jmenoval, jsou ve hře nejenom v rámci Hudebních výletů, ale i Svatováclavského hudebního festivalu?

Přesně tak. Samozřejmě více než dvě třetiny koncertů i nadále zůstanou v sakrálních prostorách a bude v nich znít duchovní muzika, ale zmiňované nové prostory nám dávají možnost zařazovat do dramaturgie i skladby a projekty, které nejsou striktně duchovního charakteru. V případě tohoto druhu hudby jsme občas museli sahat ke kompromisům.

Kolik jste uspořádali koncertů? Mám pocit, že se to už vyšplhalo nad tisícovku.

Ano, aktuálně je to 1263 koncertů.

Jak to všechno stíháte? Přece jen kromě organizování koncertů vyučujete na Fakultě umění Ostravské univerzity, kromě toho jste jedním z nejuznávanějších hráčů na klarinet. A pokud vím, máte se svou druhou ženou další dvě malé děti a třetí je na cestě…

Ano, je to velice náročné a všechny mé aktivity zásadně ovlivňují můj rodinný i soukromý život. Člověk je prostě od rána do večera v práci. I proto se aktuálně snažíme vytvořit nový tým a některé organizační činnosti delegovat na nové kolegy. Řadu svých koncertních aktivit musím upozadit.

Naštěstí jsem v situaci, kdy si můžu vybírat jen takové projekty, které skutečně chci hrát, i spoluhráče, se kterými opravdu chci vystupovat. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že kvantita není tím rozhodujícím faktorem. Mnohem důležitější je, aby člověk měl radost z toho, co dělá. Tyto emoce pak ve vás zůstávají strašně dlouho a zpětně vás nabíjí. Potřebuji dělat věci, které mají smysl.

Kdybyste si měl vybrat jen jednu ze tří činností, kterými se úspěšně zabýváte, která by to byla? Koncertování, vyučování, organizování koncertů?

Pokud mám být upřímný, tak kdybych stál před takovým rozhodnutím, zvítězilo by samotné hraní. Od doby, kdy jsem byl malý kluk, jsem chtěl být vždy muzikantem. A ta vášeň mě provází celý život, ať jsem hrál folklor s Jankem Rokytou, klezmer s Tomášem Novotným, nebo ať teď prezentuji klasickou hudbu se Zemlinského kvartetem, Bennewitzovým kvartetem, Martinem Kasíkem, Markem Kozákem nebo Evou Dřízgovou, to jsou naprosto nezapomenutelné okamžiky.

O takových pocitech jsem kdysi jen snil, dnes jsou realitou a nesmírně mě naplňují. To je také odpověď na otázku, proč jsem vždy tvrdě studoval a cvičil, proč jsem jezdil na řadu mistrovských kurzů po celém světě a proč i nadále věnuji tolik energie organizování různých workshopů.

Jen v tomto semestru máme na fakultu pozvaných pět světově uznávaných klarinetistů nejen z Evropy, ale i ze zámoří. Takže hrát muziku, to je v mém profesionálním životě to nejdůležitější a pořád mi to dělá největší radost a naplňuje mě štěstím.