Klára Vytisková: Děti mě extrémně inspirují

Vaše poslední písnička Change mi trochu připomíná Amy Winehouse. Je to náhoda?

To je písnička, která vznikla mimo desku z pocitu, že po covidu je potřeba udělat změny. To téma rezonovalo celou společností. Tak proto Change.

Máte Amy ráda?

Samozřejmě. Když Amy přišla na scénu, tak to bylo zjevení. Určitě mě fascinovala. Že bych si ji teď znovu pouštěla, to se mi nestane často, ráda hledám novou hudbu.

Jak se vám žije mimo ruch velkoměsta v Úněticích?

Chodím z domova do školy a do školky. (směje se) Únětice jsou skvělé, mají krásnou přírodu a zároveň jsou kousek od Prahy. Baví mě to, protože jsem celý život byla jednou nohou ve městě a jednou na vsi.

Bydlíme ve velkém starém mlýně, je tu šest bytů. V jednom z nich jsme udělali dobročinný second hand a také jsme ubytovali ukrajinskou rodinu.

Máme tu dočasný happeningový prostor, kde se potkávají lidi z Únětic a z Prahy. Do Únětic určitě někdy zajeďte, naproti funguje skvělá kavárna U Lasíků a taky Únětický pivovar.

Pracujete teď na sólové desce?

Dvě jsem vydala, tu poslední, Love Is Gold, těsně před tím, než přišel nejtvrdší lockdown. Nedostala křest ani turné, kvůli všem opatřením se křest dvakrát rušil. Řekla jsem si, že je čas obrátit list a začít dělat nové písničky. A je to zábava, mám ráda proces tvorby.

Dělat desku trvá i dva roky a pak, když to člověk vydá, tak má pocit, že je konec práce. Ale ono to teprve celé začíná. Je to jako kořeny a pak květina, která roste nahoru. Teď jsem v kořenech.

Jak se dá dělat deska se třemi dětmi v zádech?

Trvá to déle, mé priority jsou jasně stanovené, většina času patří dětem. Ale mám koncerty, skládám písničky, jen méně. Ráda věnuji dětem čas, protože tohle období, když jsou malé, je křehké. Zároveň jsem zjistila, že se to vlastně vyplácí – což zní hrozně (směje se) –, protože děti mě extrémně inspirují.

Když člověk vypne hlavu a věnuje pozornost dětem, přicházejí nápady. Takže když vařím, odbíhám k pianu nebo nahrávám na diktafon písničky. Času, kdy nápady dodělávat, je méně, ale děti mě zase posouvají k životní moudrosti.

Písničky pak samozřejmě nejsou o tom, že dělám guláš nebo skládám lego. Mají hlubší témata, protože děti mi nastavují zrcadlo, koukám na život z úplně jiných úhlů.

Takže děti prospívají tvorbě?

Nedá se to asi aplikovat na všechny, ale u mě to tak je a dovedu si představit, že jsou lidi, kteří to mají podobně. Je potřeba se dětem otevřít a nechat je inspirovat vaši cestu životem.

Kam vaše písničky míří stylově?

To je těžké říct, je to pořád v procesu a občas se věci zvrtnou do něčeho úplně jiného. Během covidu jsem si pořídila elektrickou kytaru, abych se naučila hrát, protože skládám na piano a kytara mi může rozšířit obzor. Jediná písnička, kterou jsem zatím složila na kytaru, se jmenuje Home, a měla jsem pocit, že je úplně jiná než ostatní.

Když jsem byla těhotná, tak jsem měla tak velké břicho, že jsem tu kytaru nemohla k tělu dát, ale teď už se nemám na co vymlouvat, tak to musím rozjet. Kytarový sound nebyl můj příliš oblíbený, vždycky jsem šla po klavíru nebo synťáku, ale myslím, že teď to půjde víc do kytar.

Skládáte i s manželem, který je muzikant?

Konzultujeme všechno, beru jako velký bonus, že je muzikant. Jsme spolu sedmnáct let a řešíme spolu vše. On neskládá, ale je fantastický bubeník s citem pro zvuk. Za covidu si udělal z jednoho dětského pokoje studio a nahrává bubny do spousty písniček i filmů. Jeho bubnování mě inspiruje.

Takže i kritiku od něj přijmete?

Jsem tomu otevřená, ale občas to samozřejmě rozdýchávám. Teď jsem psala české texty, a když jsem mu to zahrála, tak řekl, že to zní tak kýčovitě, že se to nedá poslouchat. Já jsem si myslela, že mu hraju něco niterného, a on takhle. Niternost ke kýči trochu směřuje, ale autor sám to nemůže slyšet. O. K., musím se zamyslet nad tím, co říká, myslí to dobře.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Home - KLARA. [CD], Love Is Gold - Klára Vytisková [CD]