Hlavní obsah

Kishonova divadelní Liška v kurníku kulhá na obě nohy

Právo, Jiří P. Kříž
Pardubice

Kam čert nemůže, nastrčí politika; jeho negativní nebo vychytrale pozitivní kampaně, oba druhy stejně lhavé, zápas za stále vyšší kulturnost vztyčených prostředníků, zkrátka jedniček… Do Východočeského divadla nastrčil ministra Arnitze Dulkinera, politika s naběhlou žílou na spánku, Ephraim Kishon v poselství Liška v kurníku.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Zdeněk Rumpík jako Arnitz Dulniker, politik s naběhlou žílou na spánku, Ludmila Mecerodová v roli hostinské Malky, dobrosrdečné ženy při těle

Článek

Idyla. Ministr, kterého - jako kdyby našim parlamentním škrholovitým mluvkům z oka vypadl - hraje Zdeněk Rumpík, se zhroutí při jednom nekonečném projevu a vyjede si odpočinout do vísky zaslíbené, „kde lidé jako by právě slezli ze stromů a pokusili se poprvé rozdělat oheň“.

Politik v kibucu

Ač blbí, v lásce žili, závidět si co neměli, co je rozpočet, nevěděli. Než přišel politik. Ten pro ně vymyslel daně, zatím nikoli rovné, nýbrž losované, a také obecního policajta, volební guláš s transparenty a hesly, majetek.

Pánbíčkáře (Ladislav Špiner) naučil rouhat se, ševce (Martin Mejzlík) a holiče (Petr Dohnal) bít se o program. Ti dva to někdy vzali doslova a po bok se jim věrně postavily i jejich ženy (Lída Vlášková a Romana Chvalová), ba dokonce v mezigenerační shodě i dcera (Petra Tenorová).

Na pardubické jeviště to všechno ve vlastní dramatizaci Kishonovy povídky přinesli režisér Martin Tichý s dramaturgem Tomášem Syrovátkou. Trochu se minuli s žánrem. Jejich tvar je něco mezi groteskou a komiksem. To druhé podpořily hudební předěly Davida Smečky, který rozsekal příběh takřka na jednotlivé výstupy, avšak bohužel málokdy vypointované.

Postavy barevně zkarikované, kostýmy pestré  

Divákovi uvíznou v duši hlavně postavy karikované barevně i tvarově pestrými kostýmy Terezy Venclové. Satira Kishonovy povídky, u nás přeložené v roce 2004 Lubou a Rudolfem Pellarovými, je postavena na kritice přežívající praxe izraelských kibuců, u nás málo známých družstevních komun.

Takže popravdě řečeno, zejména první část inscenace kulhá na obě nohy. Jenom krátký dostřel Věřím, že zuřit nebudou na Panu ministrovi v Kmínově, jak zní podtitul hry, ani naši politikové, protože jich se to přece až tak moc netýká. Ale ti židi, dodá Bátora…

Druhá polovina Lišky v kurníku dokázala zaměřit palbu přesněji. Herci sklízeli i potlesky na otevřené scéně. Na větší údernost sarkastických vpádů do konkrétního slovanského politického kurníku, které by rozpoutaly emoce třeba jako rozhlasová hra Koule Davida Drábka ze sousedního Hradce, má dostřel přece jen trochu krátký.

Celkové hodnocení: 60 %

Východočeské divadlo Pardubice - Ephraim Kishon: Liška v kurníku aneb Pan ministr v Kmínovicích

Dramatizace Martin Tichý a Tomáš Syrovátka s použitím překladu Luby a Rudolfa Pellarových

Režie Martin Tichý, dramaturgie Tomáš Syrovátka, scéna Hynek Dřízhal, kostýmy Tereza Venclová, hudba David Smečka, pohybová spolupráce Pavel Konvalina a Ondřej Novák, projekce Kamil Bělohlávek

Česká premiéra 26. a 27. února 2011

Výběr článků

Načítám