Kevin V. Ton s očima dokořán a intuicí v srdci

Prezentovaná díla byla vytvořena jak analogovým aparátem, tak i digitálem. Jedna fotografie vznikla také prostřednictvím nejmodernější zobrazovací technologie, totiž mobilním telefonem. Co se týče tématu, kterému se Ton věnuje, odborníci někdy říkají humanistická nebo třeba i pouliční fotografie.

Podstatou je, že tvůrce chodí ulicemi měst a zaznamenává všechno, co ho zaujme, především lidi. Podmínkou jsou nejen otevřené oči, ale také určitá intuice, díky níž vycítí, jestli se stane něco zajímavého. Mnohdy trvá taková interesantní chvíle zlomek sekundy a nevycvičené oko si jí třeba ani nevšimne. Dobrý fotograf musí.

„Kdysi jsem dostal knihu s díly amerického tvůrce Walkera Evanse a ovlivnila mě i publikace Daniely Mrázkové Příběh fotografie. Tu první knihu mi dal jeden kunsthistorik z Národní galerie. Teprve postupem času mi došlo, jak ten Evans cítí, co se v příští chvíli stane, k jaké situace dojde, a hlavně to ví jakoby dopředu,“ uvedl autor na prezentaci pro novináře.

Tonovo vidění světa vychází především z černobílého syrového pojetí daných situací, z prezentace banální každodennosti nebanálním způsobem.

„S barvou pracuji také, ale v tomhle souboru hraje černobílá hodně výraznou roli. Barva funguje trochu jinak a někdy odvádí naši pozornost,“ dodal Ton.

Právě pozornost pozorovatele se stává tím správným klíčem k pochopení výsledného obrazu.

Na jednom vystaveném snímku je vyobrazen muž z periferie společnosti, respektive fragment jeho postavy, s důrazem na jeho ruce se zafačovanými prsty, přepočítávajícími drobné. To ovšem není hlavní vizuální plán. Ten se skrývá o něco výš, v záhybu bundy totiž sedí flekatý potkan a zvědavě kouká do objektivu.

Druhou silnou Tonovou zbraní je využít tu kterou situaci podle sebe a vytvořit si svůj příběh zasazený do nového kontextu. Na jiném snímku je zachycen muž vycházející z vestibulu metra. Na volném prostranství si zapálil cigaretu a její dým ho napůl zahalil.

Vypadá, jako kdyby sám sebe zapálil. Někomu to možná připomene slavnou fotografii sebeupálení buddhistického mnicha z roku 1963, kterou pořídil Malcolm Browne. Ovšem silueta holuba, který kráčí nevzrušeně směrem od muže, posunuje celou kompozici do poněkud komického vyznění.

Na stěně galerie visí autorovo heslo Děkuji všem, které jsem v životě potkal. Naplno vystihuje podstatu tvorby Kevina V. Tona, jeho pokoru, ale i empatický přístup k lidem, do jejichž životů svým objektivem nahlédl.