Když žijete naplno, učíte se, říká spisovatel Paulo Coelho

Článek

Vy sám jste lukostřelec, co vás k tomuto sportu přivedlo?

Jako mladému se mi zdál velice elegantní. Slíbil jsem si, že se to jednoho dne naučím. Později jsem se přestěhoval do Pyrenejí, měl jsem tam malý domek a někoho jsem tam potkal. Ten člověk mě začal učit, jak funguje luk a šípy, a ukázal mi základy lukostřelby. Spočívá to v přechodu od extrémního napětí k naprostému uvolnění přesně ve chvíli, kdy vypustíte šíp. A opravdu se jedná o elegantní sport, protože bez dobrého postoje se střílet nedá. Člověk se musí naučit, jak se soustředit.

Jaký vliv měla vaše zkušenost s lukostřelbou na psaní této knihy?

Jistým způsobem to byl rozbor mé zkušenosti. A pochopitelně jsem potřeboval nějaký rámec, příběh. Při čtení se postupně dozvídáte všechno, co jsem se dozvěděl já, vše, co jsem potřeboval. Když vystřelíte šíp, nejde jen o to, zasáhnout terč – ve skutečnosti se musíte snažit pohlédnout na svět skrze luk. V onom okamžiku naprostého napětí předtím jste s lukem propojeni. Jestli šíp zasáhne cíl, nebo ne, je irelevantní. Jde o to, stát se lukem, šípem i samotným terčem.

Vedla vás k napsání Lukostřelce konkrétní zkušenost?

Jednoho dne jsem seděl ve svém domku v Pyrenejích a přemítal jsem, jak je lukostřelba neuvěřitelná, a rozhodl jsem se o své zkušenosti napsat knihu. Chtěl jsem si to sepsat aspoň pro sebe, abych si ji mohl přečíst, nebo zkrátka jistým způsobem zhutnit to, co jsem vnímal. Snažil jsem se naučit sám sebe to, co jsem si osvojil instinktivně. Občas si prostě musíte sednout a pochopit to, co jste se to zrovna naučili. A já při tom napsal tuto knihu.

Lukostřelec nabízí jednoduchý návod na dobře prožitý život. Myslíte si, že bajka nebo alegorie je nejefektivnější způsob, jak předat dál klíčové pravdy o životě?

Život je vlastně jednoduchý. Jenom si ho dost komplikujeme. A bajka nebo alegorie promlouvají k našim skrytým já. Esenci života se naučíte, když si všímáte prostých věcí ve svém okolí. O to v Lukostřelci v podstatě jde. Teď myslím všechno od přátelství dál: důležitost luku, důležitost soustředění. Takový je život. Když ho žijete naplno, učíte se.

Měl jste někdy takového učitele jako Tecuju, o kterém vyprávíte?

Ne v onom metaforickém smyslu, jejž užívám v knize. Můj učitel mě naučil základy střílení a toho, abych si neublížil. Jsem mu velice vděčný, protože to on mě naučil to, co umím. Ale nakonec je to přesně tak, jak jsem říkal: učíte se tím, že něco děláte. Něco, co milujete. Takže ve skutečnosti učitele nepotřebujete – jen musíte podniknout jisté kroky. A jakmile to uděláte, posunete se kupředu, a tak pořád dokola, až si to jednoho dne nejen zautomatizujete, ale vštípíte si to do podvědomí a už to jede.

Když dáváte rady mladším spisovatelům, snažíte se řídit Tecujovým příkladem?

Já žádné rady mladším spisovatelům nerozdávám. Proč bych zrovna já měl někomu radit? Pochopitelně mě neustále zvou, abych někde přednášel, ale nikdy jsem takovou nabídku nepřijal, protože nemám, co bych učil. Myslím, že psaní je zkušenost sama o sobě.

Můžete nám prozradit, co vaše psaní ovlivnilo z duchovního a náboženského hlediska? Jaký máte pocit z toho, že Alchymistu mnoho čtenářů bere jako spirituálního průvodce? A myslíte, že by se něco podobného mohlo stát i s Lukostřelcem?

Pochopitelně doufám, že jednotlivé kroky, které jsou popsány v Lukostřelci, lidem připomenou onu cestu z Alchymisty. Samozřejmě že se jedná o odlišné knihy. Alchymista je kniha o pouti, a přestože je tomu tak i v případě Lukostřelce, doufám, že čtenáři ho budou vnímat jako něco, s jehož pomocí se mohou naučit základy života. Vážně v to doufám.

A co byste rád, aby si čtenáři z Lukostřelce odnesli?

Každý prožívá knihu jiným způsobem. Čtenáři mých knih mi často píšou a občas si všimnou něčeho, co mi uniklo, a svěří se mi s tím. Takové dopisy čtu moc rád, protože se z nich učím. Učím se spolu s nimi, dozvídám se o sobě nové věci.

(Rozhovor vznikl pro nakladatelství Argo, pro redakci zpracovala Kateřina Farná.)