Když v Betlémě hrají Jazzulátku a praotec Čech vede Slovany na poušť

Už název výstavy Usmívání… napovídá, že nejde o třeskutý, prvoplánový humor, ale o hřejivé pohlazení, které vede k zamyšlení. Nicméně ani bránice návštěvníků dovolenou mít nebude.

Pavel Matuška se narodil v únoru 1944 v Třebechovicích pod Orebem, kde dodnes žije. Maturoval na strojní průmyslovce v Rychnově nad Kněžnou a poté jako strojař nastoupil do hradecké Fotochemy.

„Brzy se mi tam podařilo uchytit se u Zdeňka Kykala v propagačním oddělení. Dělali jsme vše, od alegorických vozů na prvního máje až po obaly a plakáty. Prostě celou reklamu,“ zavzpomínal Matuška. Do výtvarných škol nechodil, ale tužku měl v ruce každou chvilku a kreslil a kreslil. Řadu let se s jeho díly setkávali čtenáři humoristických časopisů, a to nejen v Česku. Například ve švýcarském časopise Nebelspalter.

„Humor má mít vždy nadhled. Snažím se, aby to nebyly prvoplánové řehtačky. Čím dál více si uvědomuji, že když má být humor na nějaké úrovni, tak je to těžká disciplína,“ přiznává výtvarník, v jehož díle ale právě takový humor rozhodně nechybí.

Ovšem klasickým kresleným vtipům v tisku už podle něj odzvonilo, a to již před více než dvaceti lety.

„Ta doba je pryč. Místo, kde býval kreslený vtip, zaplňují inzeráty. Mají pro vydavatele větší finanční efekt,“ posteskl si Pavel Matuška. A tak se začal naplno věnovat malbě.

Ale nebyl by to on, aby nešel ještě dál. Nejen že jeho díla působí na diváka po estetické stránce, ale přinášejí i nadhled a vtip. Využívá k tomu jak výtvarné prostředky a přibírá k tomu i slovní humor. Názvy děl či nejrůznější textový doprovod přímo v malbě jsou totiž nedílnou součástí celku.

Loni na podzim začal Pavel Matuška také intenzivně pracovat na knize portrétů nazvané lapidárně: Galerka. Padesátku z těchto kombinovaných, lehce kolorovaných kreseb si mohou zájemci prohlédnout i na výstavě.

„Nejsou to karikatury. Naopak, jde o mou licenci na realistickou podobu konkrétních osobností. Ale každou jsem doplnil atributem zakomponovaným do tváře. Ten toho člověka charakterizuje, ať už to je osobnost, dobrodinec, nebo zločinec,“ vysvětlil autor s tím, že úplně první portrét v tomto duchu, a to Charlie Chaplina, nakreslil už ve druhé půli 80. let.

Výstava v Galerii Kinský se koná u příležitosti osmdesátin Pavla Matušky. Za svůj život se účastnil sto dvaceti výstav a obeslal nespočet soutěží. U nás i v zahraničí, kde se na rozdíl od Česka humoristická klání ještě konají. A stále z nich vozí ocenění.

„Loni jsem obdržel první cenu v Prešově a srbském Kruševaci. Trochu kuriózní je, že to bylo se stejným obrazem. Je vystaven i zde v Kostelci. Já už ale neposílám originály, to by ani v případě obrazů nešlo. Ale posílám elektronicky. To je jediná přednost digitálního světa,“ usmál se Matuška.