Hlavní obsah

Když se chlapi a ženské kočkovali

Novinky, Jiří P. Kříž, Právo

Jednou z nejproslulejších inscenací polistopadové éry brněnského Loutkového divadla Radost jsou Staré pověsti české režiséra Vlastimila Pešky. Na ně nyní přímo navázalo dílo inspirované sebraným bájeslovím Aloise Jiráska - Vlasta kopla Vlastu aneb Dívčí válka v Čechách.

Článek

Název je pravda poněkud zavádějící a vychází z žertovných pojmenování jiné známé Peškovy scény, totiž Ořechovského divadla, jehož masopustní taškařice Po všem hovno, po včelách med slavila v polovině února úspěch také na pardubickém Festivalu smíchu. Pokud nevíte, sexuálně vražedná patálie začala totiž v Čechách nikoli jako její řecká verze opileckými oslavami vítězství šarvátek mezi Athéňany a Sparťany, nýbrž rovnou inzultací Vlastimila, kterého jednou ve vzteku jeho pohanská družka Vlasta - inu opravdu nakopla.

Hlavní zbraň: svody a vnady

Děvy se oděly do zbroje, postavily si na levém břehu Vltavy provokativně hned naproti Vyšehradu Děvín, a než se zaskočení mužští stačili podivit, končili často pod drnem, jako ten nebohý Ctirad, co naletěl jako každý pořádný chlap na svody a vnady proradné krásky Šárky.

Stylotvorně je Dívčí válka odlišná od Starých pověstí, kterými Peška před deseti lety začínal principálskou éru v Radosti. Pro pokračování se rozhodoval dost dlouhou a vyšla z toho nakonec muzikantsky ještě košatější inscenace s několika dobře secvičenými songy. To ovšem nic nemění na tom, že ještě něž k nakopnutí Vlasty Vlastou došlo, volali bojovníci srdnatě něco o hanbě mužů, kterým žena vládne. Ve své ješitnosti, nadřazenosti ale zapomněli  na to, že "jejich družice" jsou tvorové tvořivější, nadanější a důslednější.

Loutkařina je dřina, při bojových výjevech se to na scéně v choreografii Evy Deákové šavluje hlava nehlava. Všechno je to ale zároveň krásně výtvarně vyřešené, hlavně loutky Michala Hejmovského (Libuše, Přemysl).

Vlasta byla chlap

Hlavní tíha bojového údělu leží samozřejmě na bedrech a ňadrech velitelky Vlasty, kterou hrají buď Milan Potůček, nebo Petr Šudoma. Vedle tradičních opor Radosti, jakými jsou Eva Jerůjová, Eva Lesáková (Častava, Libuše), Radim Koráb, Tomáš Slezák (nakopnutý Vlastislav) nebo Karel Hegner a Zdeněk Ševčík (Nezamysl a Přemysl), objevuje se v Dívčí válce pěkná řádka nových tváří, loutkářských nadějí (Kateřina Mendlová, Stanislava Havelková, Nicole Maláčová, Erika Kubálková, Vilém Čapek, Petr Kozlíček a další).

Loutkové divadlo Radost Brno - Vlastimil Peška volně podle Aloise Jiráska: Vlasta kopla Vlastu aneb Dívčí válka v Čechách, režie a hudba V. Peška, výprava Michal Hejmovský, choreografie Eva Deáková, dramaturgická spolupráce Eva Janěková.

Loutkové divadlo Radost Brno - Vlastimil Peška volně podle Aloise Jiráska: Vlasta kopla Vlastu aneb Dívčí válka v Čechách, režie a hudba V. Peška, výprava Michal Hejmovský, choreografie Eva Deáková, dramaturgická spolupráce Eva Janěková.

Související témata:

Výběr článků

Načítám