Článek
Svoje o tom ví 84letý akademický malíř a sklářský výtvarník Jindřich Rejnart, jenž se vydal kvůli souhrnnému katalogu celoživotní tvorby zmapovat, kde všude jeho, řekněme, děti ještě žijí a jak se jim daří.
Cesta po republice zavedla uznávaného umělce do Špindlerova Mlýna, kde v roce 1988 zlidštil nově postavený objekt úpravny vody velkoplošnou mozaikou a sklářskou plastikou nazvanou Proudy.
Nečekal zázrak
Rejnart nečekal žádný zázrak, vlastně byl spíš potěšen, že obě díla zůstala na původním místě objektu a neskončila na smetišti. Přesto z toho, co na první dobrou viděl, ho málem klepla pepka. Podobné zkušenosti jako výtvarník z Chocně má řada jiných českých umělců.
Mozaiku na stěně otevřeného zádveří skrýval provizorní přístřešek z lešenářských trubek,a samotné dílo vykukovalo zpoza ledabyle poskládaných palet.
Jindřich Rejnart ukazuje na drobné poškození plastiky Proudy.
Plastika Proudy, na níž výtvarník, jenž šel vždy vlastní uměleckou cestu, do které si nenechal mluvit komunistickými ideology, pracoval čtvrt roku, stála zaprášená a lehce poškozená na chodbě dávno nevyužívané části objektu úpravny vody. Chodba spolu s částí budovy dnes slouží jako příležitostný sklad čehokoliv.
„Nečekal jsem zázrak, ale tohle mne dostalo. Takhle se zkrátka s uměleckým odkazem doby bohužel často jedná. Aspoň že obě díla neskončila ve stavební suti, k čemuž by při možné demolici objektu patrně došlo,“ pronesl Rejnart, jenž si musel na rozdíl od komunisty preferovaných autorů místo na slunci vydobýt navzdory nepodlézavé originalitě vlastní tvorby.
„Jako autor mám právo osud vlastních prací ovlivnit, i když jejich majitelem je město Špindlerův Mlýn,“ míní Rejnart. Hodnotu obou děl dnes Rajnart odhaduje na jeden milion.
Město o dílech nevědělo
„Vůbec jsem nevěděl, že inventář pro město zbytného objektu tvoří neevidovaná umělecká díla s nějakou hodnotou. O co jde, jsem se dověděl teprve nyní. Spolu se zastupiteli budeme hledat důstojné místo, kde obě díla umístit,“ ubezpečuje špindlerovský místostarosta Vladimír Staruch.
Objekt špindlerovské úpravny vody.
Inspirací mozaiky i plastiky Proudy byla voda tryskající z krkonošského lesa. „Tehdy platilo, že jedno procento z rozpočtu stavby musí investor obětovat na výtvarnou výzdobu, čímž komunisté v tomhle předběhli dobu. Šlo o tzv. hlavu pět stavebního zákona,“ vzpomněl Rejnart, jenž se léta z politických důvodů nemohl dostat na UMPRUM.
Školu úspěšně dokončil ve zralém věku po absolutoriu železnobrodské sklářské školy, práci ve slovenských sklárnách a službě u pétépáků.