Když DJ pustí Prodigy a k tomu hraje filharmonie. Jubileum oslavila Štěrkovna ve velkém stylu

Festival si zakládá na tom, že kromě špičky české populární a rockové hudby každoročně nabízí i několik mimořádných projektů. I letos jich bylo několik, ale jeden je skutečným tuzemským unikátem, kterým se žádný jiný festival pochlubit nemůže.

Hudební přehlídku totiž v sobotu uzavřela již zmiňovaná produkce Symphonic Dance Music, ve které svůj největší um spojil ostravský DJ Lowa s Janáčkovou filharmonií.

Projekt, objednaný přímo pořadateli, byl uveden poprvé už v roce 2019 a také jeho letošní repríza byla mimořádně zdařilá. Zejména díky výborným orchestrálním aranžím Jana Lstibůrka, které kultovním hitům taneční hudby nejen dávají vzdušný kabát, ale také poskytují orchestru rovnoprávnou roli, což v podobných projektech nebývá úplně běžné.

Skladby od Prodigy, Rogera Sancheze, Underworld, Daft Punk nebo Chemical Brothers za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava měly šmrnc a mimořádný výkon odvedli nejen pěvečtí sólisté v čele se zpěvačkou Dashou, ale také skvělí instrumentalisté posbíraní z různých koutů republiky, z nichž nikdo nebyl jen do počtu.

Dalším bonbonkem pro hudební fajnšmekry, který zazněl v tuzemské festivalové premiéře, byl koncert fenomenálního rockového kytaristy Michala Pavlíčka ve spojení s Unique Orchestra.

Nechyběla Bára Basiková, která předvedla nejlepší písně z legendárního dvojalba Stromboli. Skladby jako Carmen, Košilela nebo Sandonorico zazpívala naprosto skvostným způsobem a přítomný ansámbl ještě rozšířil jejich silný emoční náboj. Bodovala také zpěvačka Monika Načeva s písněmi na texty Jáchyma Topola i vynikající Radek Krasohled Škarohlíd, který se zhostil písní Ó hory, ó hory a Na václavským Václaváku.

Třetím mimořádným projektem, který byl na tomto typu festivalu uveden také poprvé, byl program Nebe na zemi, ve kterém evergreeny Voskovce, Wericha a Ježka představili Ondřej Havelka s kapelou Melody Makers a Adam Plachetka.

Spojení swingového orchestru a operního zpěváka se ukázalo naživo jako velmi zdařilé a přineslo do programu, který byl zaměřen zejména na současný pop, vítané oživení. Více než hodinová retro show přinesla nejen originální interpretaci písní z pokladnice Osvobozeného divadla, ale také vtipnou show kořeněnou Havelkovým typickým smyslem pro humor.

Třídenní festival nabídl více než třicet vystoupení. Největšími vrcholy bylo třeba vystoupení Ewy Farne, které bylo ukázkou absolutní profesionality v žánru popu, Anety Langerové, Vojty Dyka a v poslední den pak zejména kapely Olympic.

Legendy českého bigbítu nenechaly nikoho na pochybách, že dvaaosmdesátiletý Petr Janda se do důchodu rozhodně nechystá. Je obdivuhodné, v jak skvělé hlasové formě se v Hlučíně tento nestor českého bigbítu představil.

Hned ve dvou podobách se přestavil také zpěvák Dan Bárta – nejprve s legendárním seskupením J.A.R., a poté s rockovou Alicí, přičemž během obou koncertů exceloval.

Velké plus si pořadatelé zaslouží také za novou klubovou scénu, která nabídla komorní koncerty, diskuse, ale třeba i zábavu ve formě kvízu o znalostech festivalové historie.

Bohužel kapacita této scény byla často nedostatečná, zejména se to ukázalo při koncertu kytaristy Milana Bátora, jehož program koncipovaný jako pocta písničkáři Karla Krylovi řada lidí nemohla vidět, protože se do prostoru pro asi dvě stovky lidí vůbec nedostali.

Ti, kteří měli to štěstí, pak celou hodinu ve vydýchaném prostoru sborově zpívali všechny Krylovy písně od začátku až do konce.

Zmínku si také zaslouží festivalový areál, na kterém si pořadatelé letos dali záležet tak, že pravidelní návštěvníci vnímali změnu na každém kroku.

Potěšitelné bylo zejména umístění velkého množství keramických toalet, jejichž kapacita byla zejména pro dámy dostačující i ve večerních hodinách, i aktivity pro rodiny s dětmi. Festival má oproti jiným velkou výhodu v tom, že se nachází přímo v areálu jezera vhodného ke koupání, což návštěvníci zejména s ohledem na panující tropické teploty hojně využívali.

Jisté je, že dvacátý ročník hlučínského festivalu Štěrkovna Open Music se do festivalové historie zapíše jako jeden z nejlepších a kdo na něm byl, ještě jej dlouho z hlavy nevymaže.