Článek
Schelinger s Čechem stvořili působivé verze hitů světových špiček jako Black Sabbath, Deep Purple či Beatles. Skupina postupně odvrhla jednoduchý monotónní styl bubble-gum a přijala složitější, explozivní energií nabitý hard-rock.
Jiří Schelinger
Přechodová deska Báječní muži vznikala od března 1973 do prosince 1974 a částečně tam zpíval ještě Viktor Sodoma. Rockovější album Nemám hlas jako zvon vzniklo v září 1974 a dostalo se na něj několik věcí od kytaristy Oldřicha Říhy. Jako bonus byly připojeny hitovky Jaroslava Uhlíře a Karla Svobody.
Jiří Schelinger s kapelou v 70. letech
Alba ale obsahují i kultovní skladby Black Sabbath (Báječní muži/Into the Void a Metro, dobrý den/A National Acrobat). Komunistická moc tehdy reagovala velmi nevrle, když někdo vypadal jako rocker a hrál hudbu ve stylu Black Sabbath, a skupiny hledaly různé finty, jak to obejít. Výhodné bylo neprovokovat angličtinou.
„Byla to jen otázka taktiky a švejkování. Režim příliš nerespektoval autorská práva a povinnosti vůči západním zemím, tím pádem to nikoho nic nestálo, a my jsme si vybírali z těch kapel, které jsme nejvíc milovali. Jakmile byl schválenej text, tak se už nikdo moc nezajímal, jestli jsou to původně Black Sabbath, Deep Purple nebo kdokoli jiný. Nebylo to tedy zas tak složitý, jak se může dnes zdát...,” zavzpomínal František Ringo Čech.
Může se vám hodit na Zboží.cz: