Kdyby Smetana nebo Beethoven žili dnes, skládají filmovou hudbu, říká sólista z karlovarských Variací

Karlovarský festival už sice dávno skončil, dramaturgické oddělení KVIFF ale ani v podzimní sezoně nenechává filmové fanoušky na suchu. Už tuto sobotu jim nabídne dva tituly v mimořádných předpremiérách.

„Výjimečné filmy velkých tvůrců mají schopnost poskytnout nejen nezapomenutelný emocionální prožitek, ale i podněty k úvahám o zásadních věcech života. K takovým nepochybně patří i nejnovější počiny dvou z nejrespektovanějších současných filmových autorů Jonathana Glazera a Woodyho Allena,“ prozrazuje umělecký ředitel festivalu Karel Och.

Nejnovější Allenův snímek Zásah štěstím je již jeho padesátým a údajně také posledním. Formou romantického thrilleru vypráví příběh manželského páru z Paříže, do jehož na první pohled spokojeného života zasáhne setkání hlavní hrdinky s bývalým přítelem. Kritika označila Zásah štěstím za jeden z nejlepších Allenových filmů posledních let.

Milostné drama pak vystřídá filmová adaptace historického románu Martina Amise Zóna zájmu.

Snímek režiséra Glazera se soustředí na idylický život rodiny Rudolfa Hösse, velitele koncentračního tábora v Osvětimi. Ten se odehrává v úhledné vile s upravenou zahradou obehnanou vysokou zdí, za kterou se ovšem divák, na rozdíl od mnoha jiných snímků zkoumajících tvář zla, nepodívá.

Filmový program doplní tradičně ten hudební. „Pro letošní ročník si Česká filharmonie připravila sérii koncertů, které představí orchestr nejen jako celek, ale nabídne posluchačům také příležitost seznámit se s jeho hudebníky jako členy různých komorních uskupení,“ říká ředitel filharmonie David Mareček.

Na tři hudební programy, které se v pátek a v sobotu odehrají v budově bývalé spořitelny na karlovarském Divadelním náměstí, ve Vřídelní kolonádě a v nově otevřených Císařských lázních, se veřejnost může podívat zdarma.

Vrcholem pak bude páteční večerní koncert s výběrem z děl světových skladatelů. Filharmonii povede z dirigentského stupínku Tomáš Netopil a sólové party zazpívají sopranistka Kateřina Kněžíková a tenorista Petr Nekoranec.

Na generální zkoušku se v týdnu sešli v sále pražského Rudolfina a představili nám program koncertu. „Bude veskrze klasicistní, zazní Haydn, Mozart, Beethoven. Nás s kolegou se bude týkat Mozartův repertoár, ve kterém si, myslím, že jsme doma, zpíváme ho na jevišti Stavovského divadla,“ říká Kateřina Kněžíková.

„Bude to Don Giovanni, bude to Cosi fan tutte (Takové jsou všechny - pozn. red.) a nakonec opera, kterou Mozart napsal ve svých 18 letech a je úplně úžasná, jmenuje se La finta giardiniera (Nepravá zahradnice - pozn. red.),“ vyjmenovává Petr Nekoranec.

S výběrem repertoáru je spokojený a posluchači se podle něj můžou těšit jak na „Mozartovskou klasiku“, tak „překvapení na konec“ v podobě ne zas tak známého duetu z již zmiňované opery La finta giardiniera.

„Když zpíváte Mozarta, tak to je vždycky výzva, a je jedno, jestli jste tu árii zpívala pětkrát nebo padesátkrát. Protože na klasicistním repertoáru je vždycky všechno slyšet, je to styl, který je velmi čistý, jak my zpěváci říkáme ‚nahatý‘. Čím jednodušší árii máte, tím je transparentnější a jsou slyšet i drobné nedokonalosti. To v romantickém repertoáru není,“ vysvětluje sopranistka.

„Ano, je pravda, že je tam jeden element, na který se oba dva musíme velice připravovat a soustředit se na něj i během vystupování, a to je právě ten závěrečný duet z La finta giardiniera, který je délkově velmi rozsáhlý, jsou tam obrovské nuance a stačí změnit jednu notu a už zpíváte jinou část toho duetu,“ směje se tenorista.

„Petr má krásné, jemné, pianové, romantické árie a já jsem zase ta divoška. Já bych řekla, že dramaturgie repertoáru se tak hezky doplňuje,“ shrnuje s úsměvem sólistka a těší se na spolupráci s Českou filharmonií.

„A ještě když je to podpořeno tak úžasným dirigentem, jako je Tomáš Netopil! Všichni máme rádi to muzicírování, to je na tom hrozně důležité. Neděláme naši práci jen jako práci, ale je to něco, co nás naplňuje, vnitřně obohacuje a baví. Není to jen odstátý, odezpívaný kus, to si myslím, že divák ocení. Snažíme se propojit slovy, energií a atmosférou ty dva světy – svět jeviště a svět diváka,“ přibližuje snahu umělců.

Kněžíková oceňuje i propojení dalších dvou světů – hudby a filmu – skrze podzimní karlovarské Variace.

„Byť se zdá, že film a hudba nemají nic společného, že jsou to světy odlišné a vzdálené, tak pro mě je to úžasné spojení. Myslím si, že tvorba a inspirace, to jsou věci, které se nacházejí jak v hudbě, tak i ve filmu,“ přibližuje svůj pohled. A je ráda, že ve filmech často zaznívá také klasická hudba.

„Ve volném čase poslouchám snad jenom filmovou hudbu,“ přiznává Nekoranec. „A paradoxně mám pocit, že kdyby Smetana, Dvořák nebo Beethoven žili v dnešní době, tak skládají hudbu pro film. Jsem si tím naprosto jistý,“ dodává sólista. 

A hned na to odchází s kolegyní na koncertní podium odzpívat přidělené party. Nejdřív každý zvlášť a na závěr společně. Jejich vzájemné úsměvy a závěrečné vítězné plácnutí dlaněmi naznačilo, že dnes byli se svým výkonem na jevišti spokojeni.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Císařské lázně, Rudolfinum - Česká filharmonie