Článek
Katy B chytře zvolila střední cestu, její deska je mírně klubově zamlžená, ale pořád jde současně o pop. Pochopitelně, vydává jí totiž gigant Sony Music, a ten by asi do čisté alternativy nešel.
Její zpěv perfektně zapadá do elektronických aranží, hlas není slabý, ale spíše zdrženlivý, a v jiném žánru by pravděpodobně tak dobře nefungoval. Mezi zlomenými beaty a kosmickými zvuky se Katy pohybuje naprosto uvolněně.
Deska určitě není nijak revoluční, lze konstatovat, že podobná muzika nejvíce frčela asi před deseti lety, ale její kouzlo je v tom, že melodičností zpěvu dotlačila temnější elektroniku k přijatelné líbivosti, a tak má určitou šanci na masový ohlas. V neposlední řadě se taky blíží ke starému dobrému funky, a to Katy určitě přitáhne nějakého toho fanouška navíc.