Článek
Z novinek, na něž jsem v souvislosti s vámi narazila, je i film Cool Girl! O čem je?
Já se v něm spíš pouze mihnu. Hraju maminku jedné z hrdinek. Žijeme poměrně v chudých poměrech. A o čem film je? Děj se točí kolem trojice dívek, které se chtějí zúčastnit soutěže Cool Girl a tuší, že vítězství by jim pomohlo se výrazně posunout v jejich aktivitách. Zajímavé je, že snímek má tři konce a divák si z nich může vybrat. Doteď ale nevím, jak to jeho tvůrci vyřešili… Snad vám ale mohu prozradit, že v závěru také zpívám.
Fotky ze své práce - natáčení dáváte i na Instagram, kde váš profil sleduje téměř 46 tisíc lidí. Na jedné z nich jste „v rozcuchu“, minimálně nalíčená. Pochází z Cool Girl?
Ne, je z natáčení seriálu Ordinace v růžové zahradě pro Voyo. Hraju v něm nově Ivetu, ženu s pohnutým osudem, která těžký život řeší popíjením a živí se prodejem jídla ve food trucku. Ten stojí naproti nemocnici v Kamenici, do níž často chodí. Její osud se proto zpočátku proplete i s Čestmírem Mázlem, tedy Petrem Rychlým, což byl můj dlouholetý kolega z vinohradského divadla… Moje linka je moc hezky napsaná. Za podobnou roli jsem vděčná. Také proto, že je jiná, než mi běžně nabízejí.
Předpokládám, že myslíte ty typu: femme fatale, kráska… Když jsme u vizáže, jak řešíte snímky, co dáváte na Instagram?
Jen tak, že chci, aby mi to slušelo a ukazovalo to atmosféru, krásu prostředí a tak dále. Vydávám tedy ty, s nimiž jsem spokojená. Žádné další úpravy na fotkách nedělám. Nevím, co je filtr. Snad ani podobné věci zatím nepotřebuju. Ten, kdo mě sleduje, vidí můj skutečný život. Obecně nemám potřebu realitu přikrášlovat. Dávno mi není dvacet, leccos jsem zažila, stojím nohama pevně na zemi.
Jsem člověk, který nesnáší lež… A v životě jsem se setkala s mnoha situacemi, kdy mi lidé lhali do očí a já jako důvěřivý člověk jsem podvodníkům naletěla. S tím se pojila řada mých propadů, včetně zdravotních, psychických. Musela jsem je ustát i ve chvílích, kdy si mé jméno žilo vlastním životem, kdy mi bylo ubližováno, kdy existovali lidé, již mě chtěli likvidovat.
Mluvíte o bulváru?
Hlavně o něm. Ještě dodám, že lži psaly většinou ženy, za peníze. Věšely na mě nepravdivé přívlastky… Věřím v boží mlýny. Vím, že melou. Úmyslné zlo se vám vrátí. Ale aby to celé nevyznělo až banálně. Od sociálních sítí jsme se dostaly hodně daleko. Já vážně nemám zapotřebí lhát. Ani tam. Zároveň vím, že bych měla, mohla být na Instagramu aktivnější. Uvědomuju si, že spoustu lidí sociální sítě živí. Jenže já jsem se ještě nenaučila sebe takhle „prodávat“. Nechci svůj život mapovat online. Nemapovala jsem ho veřejně ani v minulosti.
Vaše tvář je spojená také s řadou televizních seriálů. Namátkou Pojišťovna štěstí, Život na zámku, Stopy života, Modrý kód… Díváte se na nějaký teď vy?
Začnu zase zeširoka. Seriál je fenomén, pro Čechy až o ikonická záležitost. Již před desítkami let jsme hltali Nemocnici na kraji města. Já měla štěstí, že jsem natáčela úspěšné seriály v 90. letech i po roce 2000. Většinou měly omezený počet dílů, herci věděli, odkud kam jde jejich postava. Vzpomínám na ně tak s velkou láskou, nějaké díly jsem i viděla… Jinak však seriálový člověk nejsem. Ono je to i logické. Jako herečka jsem po večerech často hrála v divadle, přes den jsem se starala, starám o dceru, o domácnost, o zahradu, o psy, o koně. Čas je to, co mi stále chybí. Moc se nezastavím. Abych vše stihla, chodím dost pozdě spát.
A co když ten večer volný máte, můžete se na cokoli koukat. Pustíte si seriál/film?
Přiznám se, že současné seriály vynechávám. Jde z mého pohledu spíš o telenovely, navíc téměř nekonečné. A že bych si sama od sebe doma pustila doma film? To se mi nestalo dlouho. Jediné, co opravdu aktivně sleduju, jsou zprávy. Snažím se mít přehled o tom, co se kolem nás děje. V televizi si tak pustím spíš publicistiku, rozhovory než zmíněné seriály a filmy.
Penelope Skinner: Ahoj, krásko! (Linda)Video: Divadlo na Vinohradech
Pojďme k divadlu, kde míváte nejvíce práce. Dlouhé roky jste hrála v tom na Vinohradech. Před časem jste ale založila vlastní agenturu, Divinus. Proč?
Protože z době covidu nám, umělcům ubyla práce. Moje představení na Vinohradech skončila, řešila jsem, co dál. V tu dobu mě napadlo zrealizovat sny o produkční společnosti. Rozhodla jsem se zužitkovat to, co umím. Dlouho mě živí herectví, zpěv, mám za sebou moderování pořadů. Jsem navíc organizační typ. Chtěla jsem proto mluvit do všeho i jinak než herečka z jeviště. Teď už mám podobné společnosti tři, z nichž aktivně funguje Divinus.
Jakou akci jste zprodukovala jako první?
Během pandemie jsem s kolegy rozjela stream pořady ze zámku Mělník. Točili jsme v krásných prostorách, s Hankou Zagorovou, Lenkou Filipovou, Marianem Vojtkem, Bohušem Matušem. Druhý pořad se točil ve sklepě a představoval mělnická vína za zvuků hudby, mimo jiné Pavla Šporcla, Jožky Šmukaře s cimbálovkou.
Divinus produkuje i divadelní představení. Jak bylo těžké zrealizovat ta?
Lehké to nebylo, nemožné taky ne. V případě první věci, Lindy, jsem vycházela z představení původně nastudované na Vinohradech. Po domluvě jsem je převzala. Což zní jednoduše, ale obnáší to s sebou například to, že musíte na hru získat autorská práva, musíte přesvědčit režiséra, aby vše přezkoušel s jinými herci, někdo už nemohl/nechtěl pokračovat. Navíc, už jen hrát za covidu snadné nebylo, nebylo to snadné ani po pandemii. Rok, rok a půl trvalo, než se dohrála zrušená představení, než dostala šanci nová. Pak přišla válka na Ukrajině.
Dostavil se s Lindou vyhlížený divácký úspěch?
Ano, alespoň tak soudím podle odehraných představení, která po republice máme. Hrajeme hlavně v neděli, protože většina mých kolegů je v Divadle na Vinohradech v angažmá. Linda je skvělý příběh, stojí za vidění. Mám s ní i další úmysly.
Vedle ní stojíte i za letními projekty. Letní scény vás jako producentu lákají?
Že fungují, jsem si vyzkoušela na mělnickém zámku, kde v produkci Divinusu proběhla představení pod širým nebem. Přijeli Karel Roden s Janou Krausovou, Martin Zounar, jiní skvělí kolegové. Hlavní počin, co se týče léta, je pro mě ovšem představení Noc na Karlštejně, jehož součástí jsem byla v Hudebním divadle Karlín dlouhých čtrnáct let. Pak skončilo, roky se nehrálo, a najednou vše do sebe znovu zapadlo a já ho chtěla zprodukovat.
Bylo to těžší než u Lindy?
Bylo a je to velmi těžké. Noc na Karlštejně není představení o dvou hercích, je to muzikál o 22 lidech, navíc dobový. A i autorská práva na tuhle českou klasikou jsou velmi drahá. K nákladům si připočtete si kostýmy, rekvizity, scénu… Nakonec tenhle můj sen vyšel. Noc na Karlštejně opět hrajeme. Jak ráda říkávám, jsme trochu starší, ale hvězdní. Namátkou se mohou diváci těšit na Petra Štěpánka, Sabinu Laurinovou, Vaška Vydru, Marka Vašuta, Moniku Absolonovou, Jana Vlasáka a i na mě… Letos budeme s představením na zámcích Kačina, Konopiště a znovu i na Mělníku.
Produkční je ten, který řeší průšvihy. Není herectví v tomhle směru klidnější?
V něčem je to těžší, ale nestěžuju si. Mě vážně vždy zajímala i sféra, která je za hereckými výkony. Ano, dostat roli, odehrát ji, mě baví dál, ale realizovat celé představení, to je ještě jiná kategorie. Mohu do něj vložit i umělecké názory, smysl pro organizaci. Myslím, že jsem schopná rozeznat to, co (ne)lze zajistit. Obecně mám ráda profesionální chování. A jako herečka jsem se občas setkala s tím, že produkce zrovna profesionální nebyly. Nemluvím o divadlech, tam jsem byla spokojená vždy, asi díky tomu, že jsem pracovala v těch kvalitních. Mám na mysli spíš akce typu plesy, jiné veřejné akce.
Vím, že na nich vystupujete i v rámci charity. Nedávno jste se propojila s Centrem Paraple. Proč jste podpořila právě je?
Jen pro pořádek chci říci, že jsem s charitou propojená dlouhá léta. Moje profese umožňuje potřebným pomáhat. Takže i zpívám, moderuju… V Ústí nad Labem jsem mimo jiné patronkou akce Zpíváme pro tebe, kde se na koncertě předávají peníze vybrané rodině pro nemocné dítě či děti. Podporuji léta také unhošťský nadační fond Slunce pro všechny. Pomáhala jsem seniorům…
Na září chystám velký charitativní koncert v Obecním domě v Praze, který bude i v přímém televizním přenosu a vystoupí na něm řada známých umělců. Vše zase organizuju se svou agenturou Divinus a výtěžek půjde právě nadačnímu fondu Slunce pro všechny.
Nedávno jsem byla oslovena Centrem Paraple, abych pro ně natočila propagační materiál. Navštívila jsem jejich centrum, kde mě seznámili s jejich způsobem života a jejich činností. Takže i s nimi jsem navázala spolupráci. Vím, jak dokáže být život nespravedlivý a že každý z nás občas potřebuje pomoc druhých. Proto charitativní činnost považuju za naprostou samozřejmost. Snažím se pomáhat.