Článek
Milovník a znalec středověkého umění se jím rozhodl vzdát hold osobnostem rané gotiky a renesance, ať už to byli panovníci, architekti, stavitelé, malíři, sochaři, duchovní či řemeslníci podílející se na stavebních dílech, jejichž velkolepost bere dodnes dech.
Navíc je s nimi spojen vznik a rozvoj evropského křesťanství, které formovalo po více než tisíc let kulturu života v tom nejširším slova smyslu. Začal katedrálou v Chartres, pokračoval v Paříži kaplí Sainte-Chapelle i katedrálou Notre-Dame, dále památkami vzniklými díky Fridrichu II., císaři z rodu Štaufů, i Giovannimu Pisanovi, jednomu ze stavitelů katedrály v toskánské Sieně.
Spojení odborného pohledu na vznik a dějiny monumentálních památek s konkrétními osobnostmi činí i z poslední části dobrodružný příběh naší minulosti, mající přesah do současnosti. Konkrétně v Remeši je tradice ukotvena hluboko v raném středověku, kdy tam byl pokřtěn francký král Chlodovík. jenž se v roce 481 po smrti otce Childericha postavil do čela Sálských Franků. Na jeho přestup ke křesťanství měla vliv jeho manželka, původně burgundská princezna Chrodechilda.
Pana Maria, patronka remešské katedrály, drží na vitraji v jižním rameni příčné lodi katedrály malého Krista.
Až z té doby se traduje například právo i povinnost arcibiskupů pomazat posvěceným vonným olejem korunovanou osobu. Tradici tkvící hluboko ve středověku připomíná nakonec i pětašedesát let stará korunovace anglické královny Alžběty II. ze dne 2. června 1953.
Kováč si všímá podrobností, které dává do souvislostí. Často i s českými reáliemi.
Jde například o románský svícen v remešském kostele Saint-Rémi, povinné to součásti okolí oltáře, vycházející ze Starého zákona, kdy sám Hospodin poskytl Mojžíšovi instrukce, jak má být oltář vybaven. Je na něm jezdec na drakovi.
Autorovi se nabízí srovnání s podstavcem svícnu z pražské katedrály sv. Víta, který české vojsko kdysi ukořistilo při dobytí Milána. Nejspíš za krále Vladislava, který doprovázel Fridricha II. při tažení do Itálie. Píše o něm už Dalimil. I tento svícen zobrazuje draky, lvy a ozbrojence. Připomínek českých dějin je samozřejmě více, nejvíc díky Karlu IV. či Pražskému hradu.
O osobnostech, které byly pomazány při korunovaci v Remeši, v knize pojednává francouzský historik Jacques Le Goff v rozsáhlé studii věnované podobě obřadu. Kováč dokázal pro projekt získat největší světové odborníky zabývající se středověkými dějinami. Čtenář se může seznámit se soudy či teoriemi znalců z Polska, Německa, Itálie, Velké Británie, Spojených států, Švýcarska, Austrálie, Francie a i z Česka.
Západní věž katedrály v Remeši.
S obdivem tyto veličiny zjistily, že přispěly do projektu mimořádně graficky vyvedeného, doplněného četnými působivými Kováčovými fotografiemi plnými celků, ale i detailů střech, vitrají, soch a maleb, sloupoví, portálů a vůbec vybavení katedrál.
Nakonec o tom v předmluvě pátého dílu obdivně píše britský historik John James. Připomíná také své pozvání Petera Kováče v roce 2009 na exkurze řady francouzských památek románského a raně gotického umění, které pořádal pro kolegy z USA, Austrálie a Velké Británie.
Autor knihy získal od francouzských úřadů možnost nerušeně studovat a fotografovat i ta nejtajnější zákoutí katedrály v Chartres. Kvalita jeho snímků mu pak otevírala dveře pro možnost získat podobně hodnotný doprovod dalších svazků. Součástí každého dílu jsou i zcela nové překlady dobových historických pramenů.
I v případě Remeše je dokumentace samostatným příběhem umu našich předků. Přesně v duchu myšlenek, které stály u zrodu Kováčova pětidílného projektu: být stavitelem katedrál znamená dát všemu všednímu vyšší smysl, všemu známému důstojnost tajemství a konečnu zář nekonečna.