Karlovarský festival připomene hollywoodské legendy

Nezapomenutelný je Cazalův opomíjený slaboch Fredo Corleone z prvních dvou dílů Coppolovy filmové ságy Kmotr (1972, 1974). Týž režisér obsadil herce s ohromující intenzitou projevu po bok Gena Hackmana do méně proslulého, avšak neméně kultovního psychologického snímku Rozhovor (1974). Cazala obdivovali především jeho kolegové, mezi nimi bezesporu nejvíce jeho dávný kamarád Al Pacino, s nímž se sešel nejen ve zmíněném Kmotrovi, ale i v thrilleru Sidneyho Lumeta Odpoledne za psího počasí (1975). Už vážně nemocen završil John Cazale svou hereckou i životní dráhu Ciminovým proslulým dramatem Lovec jelenů (1978).

Padesátin se letos bohužel nedožije člen proslulé herecké rodiny Chris Penn (1965 - 2006). I pro jeho kariéru byl klíčovou osobou zmíněný Francis Ford Coppola, který mladému adeptovi herectví dal vedlejší roli ve snímku Dravé ryby (1983). Podmanivým smyslem pro drsný humor a s výbušnou expresivitou nemohl Penn nezapadnout do filmového světa Quentina Tarantina, ať už šlo o kultovní debut Gauneři (1992) či stejně obdivovaný film Tonyho Scotta Pravdivá romance (1993), k němuž Tarantino napsal scénář.

Dvakrát byl Penn oceněn na filmovém festivalu v Benátkách. Poprvé spolu s kolegy v Prostřizích (1993) Roberta Altmana a o tři roky později získal Volpiho pohár za pamětihodné ztvárnění prostředního bratra Cheze v málo známé nekonvenční gangsterce Abela Ferrary Pohřeb.

Program Týden libanonského filmu, jímž MFF KV navazuje na úspěšné série z nedávných let, představí osm titulů natočených během posledního čtvrtstoletí v zemi s jednou z nejstarších kinematografií na Blízkém východě. Odvaha, upřímnost i umělecké ambice libanonských tvůrců při konfrontaci témat politických i vyhroceně intimních pojí filmy vyrovnávající se s komplikovanou minulostí (především občanská válka 1975 – 1990) i komplexní a dynamicky se vyvíjející současností země s nesmírně bohatým kulturním dědictvím.

Výběr uvede například poutavé drama únosu francouzského novináře Hors la vie (1991), za nějž Maroun Bagdadi získal cenu poroty v Cannes. První dekáda po skončení občanské války bude zastoupena i úsměvným dramatem Ziada Doueiriho West Beirut (1998) zasazeným do osudového roku 1975, který se stal jedním z divácky i kriticky nejúspěšnějších snímků v dějinách libanonské kinematografie.

U příležitosti jubilejního ročníku se karlovarský festival ohlédne do vlastní minulosti, aby připomněl jednu z klíčových osobností sovětské kinematografie druhé poloviny dvacátého století.  Legendární režisérka ukrajinsko-íránského původu Larisa Šepiťková (1938 – 1979)  získala za svůj absolventský film Pot (1963) cenu za nejlepší debut na 14. MFF Karlovy Vary. Její život předčasně ukončila autonehoda v okamžiku příprav natáčení nového snímku; dosavadních pět titulů však z Šepiťkové učinily ikonu mezi ženskými režisérkami nejen na teritoriu SSSR.

Karlovarský festival uvede všech pět filmů včetně vrcholného díla Vzestup (1976). Jedna ze zásadních a nejčastěji citovaných kinematografických reflexí druhé světové války, od jejíhož konce letos uplyne sedmdesát let, získala na festivalu v Berlíně čtyři ceny včetně Zlatého medvěda.

Studují evropské filmové školy, jsou na počátcích kariéry a dokončují své první filmy. Studenti a absolventi filmových škol byli vybráni do nového programu European Film Promotion (EFP) První podání, který se uskuteční během 50. ročníku MFF Karlovy Vary. Za podpory festivalu představí EFP odborné i divácké veřejnosti deset režisérů a jejich filmy. Přestože režiséři stojí na počátku své kariéry, díla některých z nich již byla zařazena do programu významných festivalů.

Sugestivní rodinné drama z Rakouska, Všechno dobře dopadne (r. Patrick Vollrath) bude ve světové premiéře uvedeno v Týdnu kritiky na festivalu v Cannes, řecká poetická esej Washingtonia (r. Konstanina Kotzamaniová) soutěžila na Berlinale a nejednoznačně tajemný švédský snímek Vše co sdílíme (r. Jerry Carlson) zaujal diváky na festivalu v Locarnu. Držitel Ceny Magnesia za nejlepší studentský film 2011 Ondřej Hudeček uvede v premiéře svůj krátký film Furiant, nápaditý a mrazivě vtipný pohled na mládí klasika realistického dramatu Ladislava Stroupežnického.

Výjimečná je také žánrová pestrost výběru. Do minulosti se vrací snímek Hranice, ve kterém režisér Mátyás Szabó vzdává hold klasikům maďarské kinematografie i belgický zástupce Místo věčného zatracení (r. Raphaël Crombez ), pochmurná vize společnosti počátku 20. století, kde platí jediná zásada – přežít.

Švýcarská režisérka Moïra Pitteloudová zprostředkovává ve svém filmu Nabídka pohled na dilema druhé generace přistěhovalců, kteří jsou již příliš vzdálení od kořenů vlastní rodiny, norský snímek Křehká srdce (r. Halfdan Ullman Tøndel) s vtipem rozebírá situaci mladého páru čelícího nečekané krizi, slovenská Zelená vlna (r. Martina Buchelová) s porozuměním a něhou komentuje nelehkou situaci osamělé matky pečující o syna i nemocného otce a irský režisér James Fitzgerald vykresluje situaci věčného flákače bez budoucnosti ve snímku Skunky Dog.