Karel Och: Přehlídka filmových delikates má své místo

Vy jste ten, kdo pro přehlídku KVIFF Classics filmy vybírá. Podle jakého klíče?

Ano, za výběr konkrétních titulů jsem zodpovědný já, ovšem bez nedocenitelné pomoci kolegů s dohledáním práv a korespondování ohledně nemalého množství detailů důležitých pro uvedení na plátně bych se skutečně neobešel.

Klíčem je mix několika prvků - průběžně sleduji, kterým filmům se dostává nové, digitálně restaurované podoby - v případě letošního programu jde o Nebeské dny či Samuraje, obě restaurované verze jsou skutečně zbrusu nové. Nechceme opomenout ani různá výročí, např. deset let od smrti Petera O’Toola (Lawrence z Arábie) či nedávnou osmdesátku Terrence Malicka (zmíněné Nebeské dny).

Anebo pětatřicet let od natočení úžasné pocty filmu, kinům a promítačům, kterou je Oscarem oceněné Bio ráj. A někdy vás společensko-politické okolnosti donutí reagovat na traumatizující události, před nimiž zůstává rozum stát, zařazením filmu, jako je nádherný a smutný Hrob světlušek. Kultovní japonské animé ze studia Ghibli totiž přibližuje válečný konflikt nevinnýma očima dětských protagonistů.

Je těžké vybrat „jen“ sedm filmů, které předvedete?

V jistém smyslu je snazší programovat festival, jehož filmový obsah nabízí více než sto titulů. Máte-li k dispozici pouze sedm programovacích míst a kandidátů hned několik desítek, radost z potvrzených snímků se nevyhnutelně mísí se smutkem, na kolik že filmů se zase nedostalo. Ale s těmito „porodními bolestmi“ se snažíme diváka nezatěžovat.

Stává se pravidlem, že bude vždy uveden jeden český film? Letos jsou to zrestaurované Petrolejové lampy. Proč právě ony?

Skutečně bychom rádi pokaždé zahájili daný ročník slavnostní projekcí českého filmu. Symbolicky tak odkazujeme k divácky populárním premiérám restaurovaných skvostů tuzemské kinematografie o prvním karlovarském festivalovém víkendu, zároveň skládáme zaslouženou poctu těm, bez kterých by se u nás žádné restaurování nekonalo.

Mecenášům projektu manželům Kučerovým, dále Národnímu filmovému archivu a společnostem UPP a Soundsquare, špičkovým nejen v českém kontextu. Právě jejich odborníci před pár týdny dokončili Petrolejové lampy, filmový drahokam, který reprezentoval Československo v hlavní soutěži v Cannes v roce 1972, což se málo ví.

Jak byste se ohlédl za prvním, loňským ročníkem?

První ročník byl skromný, nicméně solidní. Dali jsme o sobě vědět a ukázalo se, že dvoudenní předvánoční přehlídka filmových delikates staršího data může mít v pestré kulturní nabídce hlavního města své místo. Věřím, že díky neutuchající lásce k filmu a jeho historii, karlovarským zkušenostem a v neposlední řadě i díky novým partnerům se za námi diváci každoročně v době adventní budou do kin Světozor a Ponrepo vracet.

Jak byste zhodnotil právě probíhající Tady Vary?

Tady Vary zhodnotíme s kolegy až na konci června, kdy bude první ročník tohoto jedinečného projektu završen, nicméně dosavadní odezvy jak předplatitelů, tak diváků, kteří si akci přišli v rámci jednotlivých projekcí teprve „omrknout“, nás naplňují optimismem a chutí pokračovat. A samozřejmě i vděkem vůči většině podstatných tuzemských distributorů a více než padesátce kinařů, kteří s námi do projektu šli.

Proč mají podle vás lidé na KVIFF Classics a Tady Vary přijít?

KVIFF Classics a Tady Vary mají společného jmenovatele, a tím je snaha podpořit promítání filmů na plátnech kin, snaha pomoci zaplnit projekce nádherných nových i klasických filmů co největším počtem diváků, kteří budou odměněni neopakovatelným a jen těžko popsatelným zážitkem sdílených emocí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kino Světozor, Kino Ponrepo