Článek
Je postava Leopolda Hilsnera vaše první hlavní filmová role?
Ano, měl jsem k ní ze začátku respekt, protože je dosti komplikovaná, ale na druhou stranu je to vlastně výzva. Leopold Hilsner byl totálně nezajímavý člověk, floutek a vandrák. Ocitl se zkrátka ve špatný čas na špatném místě. Nebyl moc chytrý, takže se do svých výpovědí zamotával a lhal. Aféra v Polné z něj udělala v podstatě známou osobu.
Vraha z něj vytvořila až soudní mašinérie?
Co se týká hilsneriády, tak byl vyřčen verdikt, který nestál na pevných základech a pravdivých výpovědích, což působí nejvíce absurdně.
Váš otec Karel Heřmánek je zkušený herec. Radil jste se s ním o roli?
Samozřejmě že jsme se o případu bavili, ale roli si musí každý nastudovat sám. Rád bych upřesnil jednu dezinformaci. Někde psali, že mi roli dohodil právě on, což mi přišlo opravdu směšné. S režisérem filmu Viktorem Polesným jsme se setkali po představení v divadle a on mi sdělil, že o mně uvažuje pro roli Hilsnera. Říkal mi, že se mu dokonce i trochu podobám.
Herec měl k roli Leopolda Hilsnera hned ze začátku respekt.
Věděl jste hned, jak rozporuplnou osobu Hilsnera ztvárníte?
Před natáčením jsem si o případu vyhledal informace, zhlédl dokument a přečetl knížku, ze které vycházel scenárista Šašek.
Většina textů, které zazněly ve filmu při soudním procesu, jsou skutečné přepisy protokolů. Hodně mě ovlivnila i návštěva Polné, hlavně autentických míst, například místa činu.
Hilsneriáda je stále citlivé téma. Objevily se nějaké negativní reakce?
Tam, kde byla Anežka Hrůzová zavražděná, je pietní místo, které občas navštěvují lidé z radikální pravice. Po předpremiéře filmu v Polné jsem se zpětně dozvěděl, že s námi v delegaci přijela profesionální ochranka.
K žádnému konfliktu však nedošlo. Moc mi udělalo radost, že lidé, kteří ten film viděli, jej chválili.
Studoval jste v New Yorku semestr na škole The Lee Strasberg Theatr and Film Institute. Pomohlo vám to nějakým způsobem při ztvárnění této role?
Neřekl bych, že zrovna v tomto případě, ale jejich herecká metoda je zajímavá. Jde v ní především o uvolnění těla a mysli různými relaxačními cviky. Mají pomoci být při hraní uvolněný, přirozený a ničím nesvázaný. Zakladatel Strasberg vycházel ze Stanislavského a jeho metodu prožívání pouze rozvedl dál. Podmínkou k přijetí byl jazykový certifikát Toefl, takže jsem musel před studiem složit poměrně složitou zkoušku z angličtiny. Jsem rád, že se to povedlo, jazyky mě totiž baví.
Díky tomu jste pak v Praze začal spolupracovat s Prague Shakespeare Company?
Po návratu do Čech jsem se setkal s ředitelem Prague Shakespeare Company Guyem Robertsem, který mě posléze pozval na konkurz a angažoval do hry Večer tříkrálový, následovalo Mnoho povyku pro nic a dokonce i koncert v rámci Shakespearovských slavností s celým orchestrem za zády. To byl neskutečný zážitek!
Hrát s touto společností je pro mě obrovská zkušenost. Představení s textem ve staroangličtině se musíte naučit doslova za pár zkoušek, což je pro mě pochopitelně těžší než pro rodilé mluvčí. Potěšilo mě však, že když hrál náš soubor v Houstonu, nikdo mi nevyčetl cizí přízvuk. V rodném jazyce si pak užívám hraní Garderobiéra nebo Jistě, pane premiére v Divadle Bez zábradlí.
Karel Heřmánek mladší studoval v New Yorku na škole The Lee Strasberg Theatr and Film Institute.
Umíte anglicky, německy a španělsky. Není vám tahle země už malá?
Z němčiny jsem maturoval, španělštinu jsem chvíli studoval ve Španělsku i na Kubě. Popravdě řečeno jsem otevřen jakýmkoli životním výzvám a nebránil bych se třeba zahraničním produkcím. To by mě bavilo.