Článek
Jak na Gotta nahlížela komunistická Státní bezpečnost (StB), se pokusil server iRozhlas zjistit v Archivu bezpečnostních složek, který svazky schraňuje.
Z dokumentů je patrné Gottovo rozčarování z okupace Československa vojsky zemí Varšavské smlouvy, kdy podle jednoho hlášení hovořil o Sovětech coby o okupantech, kteří svými tanky „vše zničili”.
Provezl na Západ filmový materiál
Gott například v roce 1969 napomohl vyvezení filmového materiálu, který v Praze několik dní po upálení studenta Jana Palacha pořídila novinářka Marion Heimannová. Gott tehdy zafungoval jako kurýr a balíček s filmy na letišti v Ruzyni převzal a ve Frankfurtu jej předal prostředníkovi. Heimannovou přitom měl vidět podruhé v životě. Když byl v této souvislosti později zpovídán, uvedl zpěvák, že obsah balíčku neznal a příště prý bude opatrnější.
Lidé dál nosí na Bertramku svíčky
Později už zpěvák své tehdejší postoje příliš komentovat nechtěl. Dokumenty nicméně podle serveru obsahují hlášení, že se zpěvák stýká s „pravicovými exponenty“ a v soukromí projevuje protisovětské názory.
Karel Gott při projevu během podpisu tzv. anticharty v roce 1977
Známější kapitolou historie je Gottův podpis anticharty a zejména jeho prorežimní vystoupení na shromáždění v Divadle hudby, případně dopisy, které měl Gott adresovat komunistickým pohlavárům v čele s prezidentem Gustávem Husákem o podmínkách svého návratu z kapitalistické ciziny.
Jak server připomněl, v 80. letech se již Gott k politice nevyjadřoval a na politické kolbiště se vrátil až po listopadových událostech roku 1989, kdy v den generální stávky stanul u jednoho mikrofonu s Karlem Krylem, aby z balkonu Melantrichu na Václavském náměstí zazpívali státní hymnu.
Gottova rodina si ponechá vzkazy a dárky z Bertramky
