Článek
Nehledě na to, že se Pankrác pomalu stává pražským luxusním smetištěm staveb všeho druhu, nemohu s tímto názorem ani v nejmenším souhlasit.
Kaplického stavba totiž nejen že navazuje na nejlepší pražskou tradici, kterou je možno charakterizovat jako otevřenost vůči novým architektonickým strukturám a tvarům, nýbrž i její umístění v panoramatu města odpovídá pražskému svérázu. Výměna architektonických stylů je pro Prahu naprosto příznačná a není důležité, zda se tak stávalo dobrovolně, nebo pod vlivem změny politických a mocenských struktur.
Po gotice baroko
Po Praze gotické přišla Praha barokní, a ačkoliv habsburský barokní monumentalismus mnoho původních pražských gotických budov odstranil, jsou oba obrazy typické a stejně hodnotné pro dnešní město. Pak přišel historismus a secese a Praze přibyly dvě další tváře, aniž ty bývalé došly k úhoně. A nakonec se do všeho vmísila moderna, ať kubistická, rondokubistická, či v podobě mezinárodního funkcionalistického stylu, a Praha se tak opakovaně stala místem vysoce kvalitního architektonického rozhovoru mezi tradičními, tedy již existujícími, a novými, tedy právě přicházejícími formami.
A ukázalo se, že to vždy bylo ku prospěchu jejího obrazu. Praha je typickým příkladem metropole, na jejíž architektuře se dají odečítat evropské dějiny, je to otevřená učebnice dějin architektury. A jak si může naše generace myslet, že tato učebnice je již navždy uzavřena? Dnešek není koncem, nýbrž jen jedním z dalších článků historického vývoje, a tedy i dnešní architektura patří - bez výhrad - do dnešního a budoucího historického obrazu města Prahy.
A nyní k argumentu, že stavba je sice krásná, ale nehodí se na letenskou pláň, protože "nerespektuje okolí", jak v zastoupení tvrdí Radka Sedláková a v obměně i Klub za starou Prahu ("Záměrně nadnesená urbanistická dominance je... jediným vážným problémem celého projektu... Zejména z dálkových pohledů z Letné působí její hmota nepříznivě jako konkurence subtilních věží katedrály").
Letenská pláň je nudná
Letenská pláň je, jak všeobecně známo, jedno z nejnudnějších a nejneutěšenějších míst vnitřní Prahy. Zatímco nás libovolný pohled na Prahu odmění hodnotnou malebností a různorodostí, je letenská pláň jakousi pražskou pouští, bez náznaku osvěžující oázy.
Kaplického knihovna je více než vhodným narušením této nudy a šedosti - a to ve všech směrech, jak tvarově, tak barevností a hlavně svými rozměry. Samozřejmě že převyšuje nenáročnou zástavbu okolí, vždyť není pouhým měšťanským domem, nýbrž, podobně jako byl ve své době chrám svatého Víta, katedrálou současného ducha, a proto musí převyšovat své okolí.
Letná je poslední vyvýšenina nad vltavským údolím, která nemá své důstojné završení: Hradčany mají katedrálu (14. a 19. století), Petřín má svou malou Eiffelovku (19. století), Vyšehrad neogotický kostel (19. století), Vítkov zdobí národní památník se sochou Jana Žižky (meziválečná léta, 20. století) a Žižkov má televizní vysílač (80. léta 20. století).
Všechny tyto stavby spoluvytvářejí celkové pražské panoráma a stojí mezi sebou v pozitivním rozhovoru. Každá z nich se od ostatních radikálně liší, a přesto spolu dobře harmonují. Jedinou výjimku tvoří Palác kultury, který hyzdí zadní Vyšehrad, je také jedinou stavbou, která nebyla navržena architektonickou osobností, nýbrž anonymní státní kanceláří.
Stalinův pomník
Letná měla svého času také svoji architektonickou korunu, byl jí Stalinův pomník, z něhož dodnes zbývá jeho monumentální sokl. A dovolím si tvrdit, že odhlédnemeli od nestvůrné tvarové také ideologické monumentality (ostatně se pomník nestydatě podobal některým kubistickým návrhům na pomník Jana Žižky z let 1913-1915), bylo architektonické zdůraznění letenské pláně pro celou Prahu estetickým přínosem.
Zdá se mi tedy, že v případě Kaplického stavby argumentovat jejím despektem vůči okolí je nejen nepřístojné a očividně nesprávné, nýbrž i nespravedlivé vůči tomu, co Prahu činí Prahou.