Článek
Jak nové album přicházelo na svět?
V roce 2019 uvedl náš bývalý vydavatel na trh rozšířenou verzi alba Sonic Temple, které mají lidé rádi. Vyšlo v roce 1989 a i já na to období rád vzpomínám. I díky tomu albu a písničkám Sweet Soul Sister, Fire Woman nebo Edie (Ciao Baby) dnes kapela stále existuje. Přes všechny nostalgické pohledy do minulosti nás stále ještě považuju za kreativní kapelu, která má co říct i v současnosti. S Billym se na řadě věcí neshodneme, ale na tomhle ano.
Alba dnes nehrají takovou roli jako v předešlých desetiletích. My však pocházíme z doby, ve které hrála obrovskou roli. Proto je pro nás práce na novém materiálu posvátným rituálem.
Začali jsme pracovat na nových písních a přišla pandemie, která všechno zkomplikovala. Nesměli jsme cestovat, nesměli jsme se vidět. Bylo to nepříjemné, ale možná právě ta pandemie v něčem pomohla. Alespoň já pociťoval v určitých fázích absolutní beznaděj. Nejednou jsem si říkal, že je docela dobře možné, že za pár měsíců skončí svět a že bychom tím pádem měli odevzdat co nejlepší práci.
Zmiňujete malou důležitost alb. Před vydáním alba Choice Of Weapon (2012) jste v různých formátech vydali EP Capsule 1 a Capsule 2. Proč?
Poradili nám to lidé kolem nás. Zpětně to byl zajímavý experiment, ale album jako takové je pro nás pořád ještě nejlepší platforma. Období Choice Of Weapon bylo hodně zajímavé. Tenkrát jsme v digitální podobě vydali i album Weapon Of Choice, což byla demoverze samotného alba. Pár lidí mi říkalo, že ji mají raději než samotné album. Písničky z obou EP jsme tenkrát umístili na bonusový disk Choice Of Weapon.
V roce 2010 jste vůbec poprvé hráli v Praze. Vzpomínáte na koncert v klubu Archa?
Vím, že v Čechách máme řadu fanoušků, a mrzelo mě, že tehdejší promotér náš koncert podcenil a vytvořil na něj takovou kampaň, že o našem vystoupení vlastně nikdo nevěděl. Přesto jsme si koncert užili. Když jsme se v roce 2017 do Prahy vrátili, bylo to lepší. Jamoval s námi i náš kamarád Duff McKagan, který byl v Praze, protože tam hrál s Guns N’ Roses.
Fungujete dlouho a prominentních kamarádů máte hodně. Váš dlouholetý bubeník John Tempesta mi vyprávěl, jak se jednoho večera otevřely dveře vaší zkušebny v Los Angeles a v nich stál Robbie Williams.
Robbie je Billyho kamarád a fajn kluk. Jsem rád, že je na tom v současnosti dobře a že se zbavil démonů minulosti. To se ostatně podařilo nám všem. Jinak už bychom tady nebyli.
Hráli jste s velkými hvězdami, mezi jejich fanoušky máte spoustu svých. Ne vždy vám to ale pomůže. Vzpomínám, jak jste před lety hráli v Mnichově jako zvláštní host kapely The Who a publikum vás totálně ignorovalo. Scházel jste z pódia a říkal, že jste si připadal jako v akváriu. Vzpomínáte na to?
Je to možné. Na světě neexistuje mnoho kapel, které by se k nám hodily. Nebo ke kterým bychom se hodili my. Když jsme vydali aktuální album, odehráli jsme koncert v Greek Theatre v Los Angeles. Cítil jsem se v něm skvěle, takové lokality jsou pro nás nejlepší. Přijde na nás naše publikum, které nás chápe a ledacos nám odpustí.
Slyšel jsem názory, že vaše nové album je skvělé, ale zároveň moc krátké. Co o tom soudíte?
Zmiňoval jsem rozšířenou verzi alba Sonic Temple. Vyšla v různých formátech a jeden z nich se skládal z pěti cédéček. Skutečně si myslíte, že si někdo poslechl předposlední demo na čtvrtém disku?
Na naši novinku dali to nejlepší, čím jsme disponovali. Jasně, materiálu bylo víc, ale jiné písničky by se víc hodily pro můj nebo Billyho sólový projekt. Pracovali jsme na společném albu a na to se hodilo oněch osm písniček. Myslím si, že ta kolekce má tu výhodu, že si ji člověk může po odeznění titulní písničky pustit ještě jednou. A pak ještě jednou.
V létě se opět objevíte v Evropě. Těšíte se?
Loni jsme ve Velké Británii odehráli společné turné s Alicem Cooperem, které jsme si opravdu užili. Jeho publikum náš přijalo skvěle, přitom jsme s tím ani moc nepočítali. Říkal jsem si, že jsme tak atraktivní koncertní balíček měli nabídnout i v jiných zemích. Ale koncertní byznys se teprve vracel do starých kolejí a nikdo nevěděl, jaká bude situace.
Na letošní léto se každopádně moc těším. Mám totiž pocit, že jako kapela máme stále ještě co říct. S Billym si někdy připadám jako starý manželský pár. Polibky střídají facky a tak. Ne že bychom se líbali, ale láska a nenávist jsou v našem kreativním vztahu prostě vedle sebe.
Mám nicméně za to, že jsme si za pandemie uvědomili, že naše kapela stále zajímá dost lidí. A že nás hudba stále živí, a přitom se do ničeho nemusíme nutit. Kdyby to tak mělo být, vykašlal bych se na to.
ROZHOVOR PRO PRÁVO PŘIPRAVIL NIKOLAS KROFTA
Může se vám hodit na Zboží.cz: Under The Midnight Sun - The Cult, Electric - The Cult, Sonic Temple - The Cult