Článek
Již 5. října je čeká zatím poslední takový koncert. Představí se v pražském Rudolfinu a doprovázet je bude ženský symfonický orchestr Bon Art Pops Orchestra a dětský sbor Coro Piccolo pod vedením dirigenta Martina Hyblera.
„Když jsme se rozhodli vystoupit se symfonickým orchestrem, bylo cílem naše písničky obohatit. Rozšířili jsme je hraním úžasných melodií, které vymyslel a pro orchestr rozepsal můj kolega z kapely, klávesista Karel Heřman. Písně zůstaly stejné, jsou jen obohacené o zvuk orchestru,“ vysvětlil záměr Hrůza.
S nápadem na to spojení přišla manažerka kapely Martina Tůmová. Formace jím oslavuje dvacet let svého zpěváka na scéně. Pražský koncert zaznamená Česká televize, která jej později odvysílá, a možná vznikne i záznam na DVD.
Kapela Hrůzy vastoupí se symfoniky.
„První termín vystoupení byl původně naplánovaný na dobu před loňskými Vánoci. Nebylo moc času, protože jsme na přípravu měli jen půlrok. Potom ale z něho sešlo a my měli čas ho pořádně připravit. Poprvé jsme hráli až v Karlových Varech,“ řekl Heřman.
Písničky pro orchestr rozepisoval tři čtvrtě roku. „S Michalem jsem pracoval na instrumentaci jeho hudby pro filmy Lidice a Martin a Venuše. Studoval jsem na konzervatoři skladbu, a byť jsem skončil před patnácti lety, tu práci jsem nezapomněl. Proto jsem si na to troufl,“ usmál se Heřman.
Nápady pro aranže vyplývaly z motivů, které v původních skladbách jsou. V mnohých Heřman využil zvuk smyčců, jež byly pro jeho práci nosné. Nutkání napsat opravdu velké orchestrální aranže prý ale také měl.
„Bylo to hlavně v závěrech skladeb, kdy už zpravidla orchestr hraje celý a atmosféra graduje. V těch momentech jsem měl několikrát chuť motivy opakovat déle a případně je v orchestraci ještě takříkajíc někam poslat. Jedno z kritérií ale bylo připravit je tak, aby byly pro kapelu a Michala dobře zapamatovatelné. Nikoho z nich jsem nemohl zatěžovat notami s jinými formami, akordy nebo refrény,“ popsal Heřman.
Přesto se na festivalu Colours of Ostrava v jedné skladbě kapela a orchestr vzájemně „rozešly“. „Dopadlo to ale dobře, nakonec jsme se dohnali. Musím však upřímně říct, že v tu chvíli jsem se na pódiu trochu vyděsil,“ dodal Hrůza.
Zajímavé je, že Kapela Hrůzy slyšela před první zkouškou s orchestrem jen pět demoverzí Heřmanových orchestrací. Všechny až na karlovarské zkoušce.
„Z naší strany nebylo třeba slyšet je dřív, protože jsme Karlovi naprosto důvěřovali,“ vysvětlil Hrůza. „Na první zkoušce se potvrdilo, že to bylo správné. Odcházeli jsme z ní naprosto nadšení, bylo to nádherné.“
Na dotaz, ve kterých skladbách si jako aranžér přišel na své, Heřman odpověděl: „V pomalejších nebo v těch ve středním tempu. Jde například o písničky Mínusy a plusy, Venuše, Bílá velryba a další.“
„Líbí se mi aranže skladby Winston Smith. Je v nich krásná smyčcová vyhrávka, která jí fakt prospěla. Vyšla z našeho akustického koncertu pro Óčko, na němž s námi hrál smyčcový kvartet,“ dodal Hrůza.
Doplnil ještě, že všichni z kapely na pódiu jsou vedle velkého orchestru z upravených písní nadšení. Stejně tak však cítí obrovskou zodpovědnost při jejich interpretaci.