Článek
Festival odstartoval dvacet minut po třinácté hodině a skončil ve čtvrtek kolem jedné hodiny ranní. Bylo bytostně letní počasí, možná až příliš dusno, a na hlavním pódiu se vystřídalo deset skupin. Dorazilo na deset tisíc diváků.
„Vyjma českých kapel jsme ještě nikdy neměli na Slížovici zahraniční účinkující. Dobrých slovenských a českých skupin ale není tolik, a tak jsme se rozhodli akceptovat nabídku velšských Skindred, kteří jsou na evropském turné. V příštích letech bychom chtěli v tomto trendu pokračovat,“ vysvětlila Právu Silvie Rákociová, hlavní produkční festivalu.
Českou scénu na něm letos reprezentovaly skupiny John Wolfhooker, jejíž sestava je ale z větší části slovenská, a Vypsaná fixa, jež slaví pětadvacet let existence, a i proto si to na festivalových pódiích užívá.
Hlavní domácí hvězdou byli samozřejmě Horkýže Slíže, kteří do své noční show zapojili i pyrotechnické efekty, jež běžně nepoužívají. Jako předkrm svého setu nabídli vystoupení dechovky Lapášanka, která v úpravě odpovídající stylu, jemuž zasvětila svou existenci, představila pár písniček z repertoáru nitranské kapely. Jejím hostem byl na konci bloku sám zpěvák Kuko.
Ten pak v roli frontmana Horkýže Slíže tradičně překypoval vtipnými podotknutími mezi písněmi a šokoval informací o tom, že Hana Zagorová byla vyhozena ze skupiny ZZ Top. K jeho osobitému humoru takové prohlášení patří, takže i toto přijali diváci s úsměvem.
„Na Slížovici je dobré i to, že se setkáme s kamarády a dalšími zdejšími muzikanty,“ řekl Právu v zákulisí festivalu Juraj Štefánik, kytarista Horkýže Slíže. „Rádi si posedíme ve V. I. P. prostoru, vzpomínáme na staré časy a mluvíme i o tom, co se děje teď.“
Letošní program nabídl i koncerty formací Ranná nevolnosť, Le Payaco, Zoči Voči, Ine kafe, Helenine oči a Davová psychóza. Účast posledně jmenované byla z kategorie cenných, neboť zpěvák Jano Kassa žije již třináct let v Austrálii a na Slovensko se vrací každý rok jen na čtyři dovolenkové týdny. Během nich skupina koncertuje.
„Kluci z Horkýže Slíže si vybírají kapely poctivě. Převažují ty dobré, se kterými mají něco do činění, například jsou přátelé. Nezahraje si tu každý,“ přiblížila Rákociová.
Přidala ještě historku z loňského roku: „Horkýže Slíže pořádali festival poprvé zcela ve vlastní režii. Hlavní hvězdou byl Kabát. Jeho jméno jsme ale do začátku vystoupení neprozradili, jen jsme uváděli, že zahraje nejlepší česká kapela. V den konání akce bylo v osmnáct hodin vyprodáno, přišlo asi deset tisíc lidí a před branami areálu, kde se Slížovice loni konala, bylo ještě asi patnáct set lidí, které jsme už pustit nemohli. A tak jsme se rozhodli změnit místo konání. Agrokomplex má větší kapacitu.“
A také se v něm dobře vaří. Kytarista Juraj Štefánik tak činil společně s kuchařským mistrem druhý rok po sobě. „Vaříme s Marcelem Ihnačákem. Jsme kamarádi a při jednom sezení u piva jsme se dohodli, že bychom se mohli na festivalu zabavit i jinak než hudbou. Naše jídlo se letos jmenuje Horkýže Slíže 2, loni to bylo Horkýže Slíže 1. Vyrobili jsme těsto, já z něho uvařil nudle a Marcel připravil omáčku. Vše jsme potom rozdali lidem, kteří našemu výkonu přihlíželi,“ prozradil Štefánik.
Slížovica byla zábavná i ve chvílích, kdy se na hlavním pódiu přestavovalo. Na tom vedlejším se třeba vařilo nebo hrálo, ve stanu se představovali žáci nitranské základní umělecké školy. Byl to festival přátelský, bezmála rodinný. I když se na něm baví několik tisícovek lidí.
Může se Vám hodit na Zboží.cz: