Článek
Bude se obnovená verze od té minulé, která byla uvedena před čtyřmi lety v Divadle Hybernia v Praze, v něčem lišit?
Ano, ta současná se totiž v podstatě vrací k původní, která se hrála před dvaceti lety. Jen kostýmy a scénografie jsou většinou stejné jako v Hybernii.
Velkou změnou však je, že se do muzikálu vrátilo mnoho herců, kteří účinkovali právě v původní verzi, třeba Leona Machálková nebo Magda Malá. Přibyly i dvě písničky, které se posledně nehrály, a úplnou novinkou je živý orchestr, který nebyl ani před dvaceti lety v Kongresovém centru. Tenkrát hrálo jen pár muzikantů, zbylá hudba se pouštěla z cédéčka. Nyní orchestr odehraje vše.
Při představení v Divadle Hybernia jste zažila režiséra Jozefa Bednárika, který v srpnu roku 2013 zemřel. V čem je oproti němu jiný přístup současného režiséra Filipa Renče?
Bednárik byl jen jeden, nikdo ho nenahradí. Dodnes mám pocit, že byl jediný režisér, který mě naučil základy divadla. Většinou jsem totiž do rolí naskakovala hrozně rychle a měla jsem krátkou dobu na přípravu. Proto jsem se soustředila hlavně na to, abych se naučila texty a věděla, kam na jevišti jít. S Bednárikem jsem zažila první dlouhé přípravy, a když mi něco nešlo, dával mi to pořádně sežrat.
Naučil mě ale plno věcí. Teď se Dracula dělá rychleji, na zkoušení už nemáme čtvrt roku, ale jen měsíc a půl. Renč se věnuje spíš tomu, aby představení působilo dobře jako celek, takže se už nepitváme v tom, jaký význam má která role a ke komu má jaký vztah.
Na muzikálové scéně se pohybujete téměř sedm let a odehrála jste už spoustu rolí. Která vám sedla nejvíc?
Asi Aida. Je to i tím, jak je napsaná. Víc tíhnu k soulovému zpívání a mám ráda plné hlasy, což v Aidě mohu uplatnit. Když jsem ji slyšela poprvé, věděla jsem, že to bude role, která mi padne jako ušitá. Líbí se mi i děj muzikálu, je v něm velký příběh lásky. A jelikož je autorem hudby Elton John, melodie jsou hodně pianové, což mám také ráda. Ale mrzí mě, že už v červnu bude derniéra.
Je Aida zároveň i pěvecky nejnáročnější?
To ne, třeba Kleopatra je o hodně těžší, protože je hlasově položená mnohem výš. U Aidy je to spíš takový střed, nemusím se na to pěvecky nijak výrazně připravovat.
Máte tedy zkušenosti jak s původní českou tvorbou, tak s převzatou zahraniční. Vnímáte nějaký rozdíl?
Myslím, že jak Kleopatra, tak Aida jsou dobře napsané, skladby jsou stejně dobré a člověk v nich ukáže svůj hlas. Ale když se na oba muzikály podívám jako na celek, Kleopatra je už prostě stará - za celou dobu se prakticky nezměnily ani kulisy, jde spíš o takový vzpomínkový muzikál. Oproti tomu je Aida nová a muzika zní víc světově.
Máte obecně pocit, že se úroveň českých muzikálů přibližuje úrovni světových?
To je téma, o kterém se bavíme s kolegy a kamarády stále dokola. Hraju už skoro sedm let a za tu dobu se prakticky nic nezměnilo. Na to, jak malá země jsme, je u nás navíc muzikálů moc. Stále se tu tvoří nové věci, cpou se do nich peníze i úsilí, i když ve výsledku ani za moc nestojí.
Myslím, že v Česku chybějí lidé, kteří by muzikál na světovou úroveň dovedli. A také se hodně obsazují osobnosti se slavným jménem, i když třeba neumějí zpívat. V zahraničí to takhle vůbec nefunguje. Tam účinkují v podstatě neznámí herci, ale z jejich výkonů si publikum sedne na zadek.