Kamila Moučková odcházela smířená, říká Světlana Witowská

„Protože byla smířená vždycky se vším, tak si myslím, že byla smířená i s tím, že nastal její čas. Že odcházela v klidu a věděla to. Podle mě odcházela spokojená. Vždycky pro ni bylo důležité mít za sebou čisto a myslím, že si vyhodnotila, že ho má,“ dodala.

„Kamila se do poslední chvíle zajímala o to, co se děje kolem. Zajímaly ji americké volby, ještě před týdnem se ptala, jestli už jsou dopočítané, a kdo tedy bude americkým prezidentem,“ řekla dál Witowská.

Ale současný nouzový stav byl pro Kamilu Moučkovou těžký. „Pro ni jako společenského člověka, který si rád povídal, byla izolace hrozně obtížná. Takže když byla ještě doma, vídaly jsme se i v době nouzového stavu, protože si to přála. Říkala mi, ať klidně přijdu, že radši zemře na covid než na samotu. Pak, když už byla v Domově sv. Karla Boromejského v Řepích, podle mě hodně trpěla samotou a odloučením od svých blízkých. Hlavně jsme si tedy telefonovaly,“ řekla Witowská.

Před rokem v nakladatelství Zeď vyšla kniha Hlavou proti zdi. Formou rozhovoru v ní Kamila Moučková vyprávěla o svém životě. Ten rozhovor s ní vedla právě Světlana Witowská.

„Její příběh je tak strašně zajímavý, že jsem si říkala, že by stál za zaznamenání. I když už se o ní napsala spousta knih. Myslím, že jsme jí tou knížkou zpříjemnili poslední měsíce a rok života. Když ji poprvé držela v ruce, přivoněla si k ní a byla vážně šťastná,“ vzpomínala autorka.

Spolumajitel nakladatelství Zeď Jan Pergler Právu řekl, že se s Moučkovou osobně seznámil nad zmíněnou knihou, která je podle něj v podstatě historií Československa. Od té doby s ní byl v pravidelném kontaktu a v neděli si s ní také volal přes Facetime. „Věděla, že to je naposledy, ale já si to nepřipouštěl,“ řekl. Pergler si myslí, že se „Světlana i Kamila potkaly lidsky i profesně“. S tím Witowská souhlasí.

„Měly jsme spoustu společných věcí. Například jsme obě měly rády pohled na širé moře. Když jsem jí přinesla kytku, udělala s ní to samé, co já. Rozbalila papír, zahodila ho, rozstřihla špagát a kytky nechala volně dýchat. Pocit svobody nechtěla jen pro sebe, ale pro všechny ostatní. I pro kytky,“ řekla.

Pergler k tomu dodal, že pro něj byla Moučková hrdinka. „Posuzuji to od roku 1968 a od podepsání Charty. Má máma si jí také váží, ale má na ni ná­zor ovlivněný padesátými lety. Člověk se ale vyvíjí a myslím si, že Kamila nikdy nikomu neublížila a své pomýlení mnohonásobně svým životem překonala. Byla to lvice,“ dodal.