Článek
Novou desku vydáváte po šesti letech. Proč museli vaši fanoušci tak dlouho čekat?
Řeknu-li to zkráceně, po vydání desky Woo-Doo! jsem ztratil motivaci. Neměl jsem chuť ani sílu přidávat mezi přehršel desek a informací, které se na nás neustále valí, další produkt. Byl jsem unavený, začínal jsem v té době vnímat povrchnost doby i to, jak se všechno zrychluje. Cítím, že jenom fajnšmekři, kteří mají rádi hudbu jako takovou, si dokážou poslechnout v kuse celou desku a snaží se v ní najít to, jak to interpret nebo kapela myslí.
Kdy jste se po tomto zjištění rozhodl desku přece jen natočit?
Novou motivaci jsem získal ve chvíli, kdy vznikla má kapela Leaders! Předcházel tomu dvouletý comeback skupiny BSP, které jsem byl s Otou Balagem a Michalem Pavlíčkem součástí. Původně jsme chtěli absolvovat jedno turné pro radost a zmizet. Nakonec z toho byly dva roky, během nichž jsem si uvědomil, že mám z hudby zase radost.
Reakce lidí byly perfektní, určitě i proto, že jsme už v našem věku neměli touhu něco si dokazovat. Byla to zábava, Michal Pavlíček při koncertech skákal do vzduchu a dělal roznožky. Do toho přicházel tlak mého nejbližšího okolí, což nakonec vedlo k tomu, že jsem před rokem a půl dal dohromady kapelu Leaders!
Vaši spoluhráči v ní jsou nejméně o generaci mladší...
To mě strašně nabíjí. Už při prvních zkouškách mě povzbuzovali, abych psal písničky a abych na sobě začal makat. Nikdy jsem nehrál s lepší kapelou.
V minulosti jste se několikrát vyjádřil nepříliš pochvalně na adresu médií, zejména rádií za to, jak zacházejí s muzikou. Trvají ty pochybnosti?
Trvají. Pro mě jsou všechny písničky na mé desce singly. Jsou to takové mé děti, které mám strašně rád. Má vydavatelská firma vybrala asi čtyři skladby, ale po několika dnech mi oznámila, že o ně rádia nemají zájem.
Jsem pro ně houby mainstream a těžko mě někam zařazují. Na jednu stranu mi to lichotí, přesto si říkám, že je to divné. Proč rozhlasoví dramaturgové určují, co se národu líbí? Já tu desku natočil pro lidi, kteří mě mají rádi a podporují mě. Přitom je rádia odsoudila k tomu, aby mé písničky nemohli slyšet.
Jste jeden z nejlepších českých zpěváků. Máte touhu to ještě lidem připomínat?
Nikdy jsem nepřestal hrát a zpívat. Nevystupuji jenom v muzikálech, ale hraju i koncerty, bývám na festivalech a jezdím turné. Lidi, kteří mě mají rádi, o mně vědí. Zmizel jsem těm, kteří hudební scénu vnímají jen z pohledu médií. Nemám jim to za zlé. Do televize jsem nikdy nechodil jen tak. Když už jsem se tam objevil, vždycky v souvislosti s tím, abych představil hudbu, kterou dělám. Nebylo to ale tak často. Díky tomu jsem přestal být známá populární osobnost a stal jsem se řadovým muzikantem.
Na nové desce jste se vyhnul vypjatému zpívání ve výškách tak, jak vás fanoušci znali zejména z devadesátých let. Proč?
Protože už nemám potřebu ukazovat, jak velký mám rozsah. Každý projekt, kterým jsem prošel, byl trochu jiný, ať už to byl heavymetalový Motorband, funkrockový projekt No Guitars!, poprockové BSP nebo Woo-Doo!. Nechtěl jsem, aby se má nová deska něčemu z toho výrazněji podobala.
Šlo mi hlavně o specifické nálady, které z písniček vyzařují. Taky mi už není dvacet, můj projev odpovídá mému věku. Někdo říká, že na desce není takový hit, jako byla Země vzdálená. Je přece jasné, že takové písně nevznikají každý den. Nenatočil jsem desku s tím, že na ní budou velkohity. Tím, co teď dělám, se především bavím.