Článek
Představitel Kajínka, ruský herec Konstantin Lavroněnko, má charisma, až tak moc toho neřekne, ale zato pěkně běhá a skáče v akčních scénách. Na násilného kriminálníka je ale o něco hodnější, než je zdrávo (je vidět, že Jákl mu opravdu fandí). Tatiana Vilhelmová také nezklamala, její začínající právnička je přiměřeně lidská i ambiciózní a Vladimír Dlouhý si vychutnal proradnou advokátskou bestii s falešným úsměvem na tváři.
Jákl s F. A. Brabcem za kamerou dobře zvládli hlavně akci. Žádná bitka nevypadá úplně trapně, což by sice měla být samozřejmost, ale znáte české filmy. Kamera moderně rozmáchle najíždí a cuká a pokud srovnáváte se součaasným Hollywoodem, jde o docela slušné nízkorozpočtové béčko. V případě scény se střílením holubů a utikajícím Lavroněnkem možná i B+.
Pokud kamera patří spíše k tomu zajímavějšímu, na druhé straně je tu nezajímavá hudba, skládající se hlavně z ohlušujících úderů, které mají posílit napětí, a občas nějakého vznešeně se vznášejícího vokálu beze slov.
Film má spád, scénář dává smysl a postavy mluví celkem reálným jazykem, stejně ale Kajínek nezanechá hluboký dojem. Tento průměrný komerční projekt, "krimoška" bez přesahu, je založen na nápadu, že lidi půjdou do kin, protože znají jméno Kajínek. Kdyby se hlavní hrdina jmenoval Billy, film by prosvištěl v televizi od deseti v noci a nikdo by si ho nevšimnul.