Článek
Text bylo zapotřebí "přešít" na herecká těla a duše nových protagonistů. Česko-slovenský projekt, v němž přijal účast i Vladimír Strnisko, režisér původní slovenské verze, měl premiéru v pražském Divadle Kalich a hraje se střídavě v Praze a Bratislavě. Lasica se Satinským nechystali pietní přepis Cervantesova románu, ale prostor k uvažování nad quijotovským symbolem.
Svědčí o tom i text otištěný v knize Bleděmodrý svět Júliuse Satinského, vydané po hercově smrti. Už zde se objevuje mj. motiv herců hrajících cervantesovské postavy a relativizace pojmů pán a sluha, který přebírá i Lábus a Kaiser, když vstupují téměř jako dva bezdomovci na scénu zavalenou harampádím připomínajícím výprodej divadelního fundusu. Nemohou nevyvolat vzpomínku na Vladimíra a Estragona z Beckettova Čekání na Godota, jakož i na Kunderovu adaptaci Diderotova Jakuba fatalisty, ale do preciznosti obou textů má tento Don Quijote daleko.
Kromě dobře vystavěných a vtipných situací je tu totiž i dost bezradných míst, kdy se oba herci uchylují k bezpečně vyzkoušené komice pořadu Možná přijde i kouzelník. Text nezapře původní autorskou dvojici, jejíž slovník, způsob humoru i intonace tu a tam zaznívá i z úst jejích českých dědiců. Zatímco Jiří Lábus akcentuje v Donu Quijotovi živočišně plebejské tóny na úkor pošetilého snílkovství, Oldřich Kaiser s přemýšlivým výrazem za brýlemi, s nimiž nahlíží do stránek Cervantesova románu, připomíná daleko více intelektuála, který v roli sluhy vzdělává svého negramotného pána.
Kaiserův Sancho Panza je zajímavou hereckou kreací, postava má tajemství, kterým dráždí divákovu zvědavost a vyvolává očekávání překvapivého odhalení, které se ale nedostaví. Inscenace působí jako rozbitá mozaika, v níž řadu blyštivých sklíček nahradila zašlá lepenka. Těžko lze odhadnout, jaký byl podíl režiséra Strniska na výsledném tvaru, ale schází tu jeho smysl pro pevný řád a pointu díla.
Problematické jsou písničky, které místo lehkosti Lasicových textů nabízejí víc klopotnosti a táborákové doslovnosti. Dvojice Lábus a Kaiser je přesto natolik atraktivní, aby dokázala diváky uspokojit a pobavit. Nesmějí však očekávat příliš.
M. de Cervantes, M. Lasica, J. Satinský, V. Strnisko: Don Quijote Režie Vladimír Strnisko, překlad a dramaturgie Jan Kolář, texty písní Milan Lasica a Tomáš Janovic, hudba Jaroslav Filip a Miroslav Kořínek. Česká premiéra 1. 11. 2006 v Divadle Kalich.