Článek
Nová deska měla vyjít už před vaším loňským koncertem v Praze na Vypichu. Dokončili jste ji ale až na začátku tohoto týdne. Oddechli jste si?
Špalek: Všechno z nás takříkajíc spadlo. Ještě pár dnů předtím jsem si totiž myslel, že to zase nestihneme.
Krulich: Nové album mělo vyjít už před Vypichem, potom před Vánocemi a letos bychom nejraději, kdyby vyšlo delší čas před turné. Vždy jsme ale nakonec zjistili, že ještě není dobré, a tak jsme se rozhodli jeho vydání odložit a pracovat dál na tom, abychom s ním byli spokojeni.
Stačí, aby s deskou nebyl spokojen jeden člen kapely, a ona kvůli tomu nevyjde?
Vojtek: Protože se na albech podílíme všichni, tak do toho všichni mluvíme. Právo veta má ale Milan Špalek. Je ten poslední, který rozhodne, jestli je album stoprocentně hotové.
Odkdy jste desku Do pekla/Do nebe nahrávali?
Špalek: Základy jsme natočili ve studiu Sono už v roce 2013. Potom jsem měl napsat texty, ale nějak mi to nešlo, načež jsem navrhl Otovi a Tomášovi, abychom si víc pohráli se zvuky kytar. Spojili jsme se s producentem Yardou Helešicem a odjeli s ním pracovat do studia v Praze na Barrandově. Kluci tam vymysleli další riffy, a dokonce se s Yardou shodli na tom, že některé skladby budou podladěné. Nikdy jsme to tak nedělali, ale na desce jich pár je.
Váňa: Příprava na loňský koncert na Vypichu nám zabrala půl roku. Když bylo po něm, byli jsme dost vyčerpaní a potřebovali jsme nový impuls. Ten nám dal Yarda. Změnili jsme prostředí a i proto, že poblíž studia nebyla restaurace, jsme makali od rána do večera. Potom jsme se na dokončení desky vrátili do Sona. Ve světě je natáčení v několika studiích s několika lidmi běžné.
Milan Špalek při rozhovoru.
Milane, jak je možné, že jste nebyl schopen tak dlouho dopsat texty?
Špalek: Některé jsem napsal už poté, co jsme před dvěma lety nahráli základy alba. Další skladby mě ale takříkajíc nenakopávaly, a tak se musely upravit tak, aby v sobě měly náladu, která by mě inspirovala. Text začnu vždycky psát až potom, když na mě písnička nějak konkrétně působí.
Váňa: Takhle to děláme vždycky. Snažíme se hudební nápady načančat tak, aby Milana inspirovaly. Tentokrát se to ale dlouho nedařilo, a i proto jsme se přemístili do studia na Barrandově, kde se našich instrumentálních nápadů chopil Yarda a pomohl nám do nich dostat jasnější náladu.
Se kterým textem to bylo nejtěžší?
Špalek: Těžké to bylo se všemi. Je třeba běžné, že mám hotový text, který Pepa nazpívá. Druhý den mu zavolám, aby ho přijel přezpívat, protože jsem napsal něco úplně jiného. On to udělá a já mu pak zavolám znovu a řeknu, že jsem ještě vymyslel něco v refrénu, tak ať zase přijede.
Poslední refrén na novou desku jsme nazpívali minulou neděli, přičemž jsme v pondělí odevzdávali desku do výroby. Šlo o písničku Do Bolívie na banány. Chtěl jsem změnit i název skladby, měla se jmenovat Koka banana. To ale neprošlo, protože už byl vytištěný obal alba. Doufám, že nám lidi prominou, že v bookletu desky je u této skladby napsaný jiný text v refrénu, než jaký zní na nahrávce. Tak to s námi chodí. Stalo se nám to už na albu Corrida.
Před vydáním desky jste hovořili o tom, že by se zvuk Kabátu měl trochu posunout, zmodernizovat. Podařilo se to?
Vojtek: Myslím, že ano. Kvůli tomu jsme pracovali s Yardou Helešicem. Je úplně odjinud, pohyboval se v jiném hudebním ranku, jeho přístup ke zvuku kytar a aranžím naše skladby posunul a takříkajíc nakopl.
Ota Váňa, Josef Vojtek a Tomáš Krulich během rozhovoru.
Jsou všechny písně na desce zbrusu nové?
Váňa: Ve dvou případech jsme sáhli do šuplíku. Hudbu písně Brousíme nože jsme napsali už pro album Corrida. Nevznikl ale tenkrát text, a tak jsme ji nevydali. Staršího data jsou i Houby magický.
Vydali jste už písničky Brousíme nože a Do pekla do nebe. Která bude dalším singlem?
Špalek: Western Boogie. Je to taková hlasitá country, protože o nás spousta lidí říká, že jsme nejhlasitější countryová kapela na světě. Chtěli bychom k ní natočit klip.
V úterý odstartuje v Karlových Varech turné k nové desce. Kolik písniček z ní budete hrát?
Váňa: Určitě osm. To je nejvíc, co jsme kdy na turné z nejnovějšího alba hráli. Celkově bude v programu sedmadvacet skladeb.
Zazní i nějaká starší, kterou jste dlouho nehráli?
Vojtek: Vrátíme se k Ódě na konopí.
Špalek: Když jsme řešili, co budeme na turné hrát, řekli jsme si, že když lidem nabídneme osm nových pecek, které kvůli pozdnímu vydání desky nebudou nejspíš znát, to ostatní musí být klasické hity. Nemáme chuť vyhazovat z programu pecky jako Dole v dole, Kdoví jestli nebo Burlaci. Chceme je hrát, protože nás baví.
Které vás nebaví?
Špalek: Už dříve jsme kvůli tomu vyhodili skladbu Láďa, na tom jsme se všichni shodli.
Vojtek: Osobně bych už nemusel mít v repertoáru Moderní děvče, hrajeme ho strašně dlouho. Ostatní jsou ale proti jeho vyřazení, takže ho budeme na nadcházejícím turné zase hrát.
Vaše dosud poslední turné jste absolvovali před dvěma lety společně s dechovou sekcí. Reakce na koncerty tehdy byly různorodé. Jak je s odstupem času hodnotíte vy?
Vojtek: Mě osobně bavilo. Byla to změna, pro nás k lepšímu, protože jsme zjistili, že je možné hrát vlastní písničky i jinak než bigbítově. U ortodoxních fanoušků to až tak neprošlo, ale my jim chtěli nabídnout něco jiného než obvykle.
Krulich: Vyštrachali jsme díky tomu písně, které už na koncertech nehrajeme, nebo jsme je nikdy nehráli, ale díky aranžím s dechy začaly dobře fungovat. Jediné, co mě trochu mrzelo, bylo, že jsme koncertovali v prostorách, v nichž bylo těžké rockovou kapelu s velkým doprovodným dechovým ansámblem dobře nazvučit. Kdybychom ještě někdy něco podobného absolvovali, vybereme lepší prostory.