Článek
„Vůbec jsem netušil, že se výroba filmu tak protáhne,“ přiznává Juraj Jakubisko, který s „Báthoričkou“, jak svému poslednímu dílu říká, strávil čtyři roky.
Jak se zrodilo téma Bathory?
Nikoli proto, že jsem chtěl točit příběh čachtické paní – přemýšlelo o tom několik mých kolegů jako Juraj Herz či Dušan Klein – a nikdy se to neuskutečnilo. Přišlo to tak, že jsem se chtěl vrátit do historie a zaměřit se na dobu před 400 lety, do dob velkého Uherska. To byl pro mě předobraz Evropské unie.
Žilo tam mnoho národů, zabíralo území Maďarska, Slovenska, části Moravy, Sedmihradsko, kus Polska, Rakousko, Slovinsko. Mluvilo se tam 13 jazyky, spojovací řečí byla latina. Navíc zde byla zastavena muslimská invaze Turků a Tatarů, kteří se chtěli probít přes Karpaty.
.: V rolích mnichů Petra a Cyrila se představí Jiří Mádl a Bolek Polívka. foto: Právo/Jakubiskofilm
Hledal jsem osobu, na které bych tu dobu mohl ukázat, a našel jsem Alžbětu Báthoryovou, šlechtičnu, která byla bohatší než uherský král. Zároveň se dostala do Guinnessovy knihy rekordů jako největší vražedkyně všech dob. Pro evropské publikum bude zajímavé, že je pojítkem se Shakespearem, malířem Caravaggiem, autorem první opery Monteverdim. Byli to její současníci, kteří se ve filmu dokonce setkají.
Pro západní Evropu to bude obrovský objev. Ve filmu silně vystupuje téma zneužití politické moci k obohacení, což Báthoryová zažila na vlastní kůži. To je aktuální dodnes.
Jaká je tedy Alžběta Báthoryová očima Juraje Jakubiska?
Měla šestnáct hradů a zámků, na všech těch místech jsem byl. Chtěl jsem před natáčením vidět aspoň židli, na které seděla, nebo pohár, ze kterého pila, nic se nezachovalo. Všechno se obrátilo v popel a prach. Nenašla se ani její rakev. Je to virtuální osoba, která je plně k dispozici autorské licenci, mohou se o ní dělat muzikály, opery, horory.
Na základě toho, co jsem o ní zjistil, se domnívám, že se stala obětí intrik mužů, kteří bažili po jejím obrovském majetku. I mnoha jiným ženám se stalo, že ve chvíli, kdy ztratily ochránce – jí zemřel manžel ve válce – byly snadnou kořistí.
Můj názor je, že se tato renesanční, velmi vzdělaná a nábožensky založená žena nedá jednoznačně označit za vražedkyni.
To je hodně vzdálené legendě, která se o ní vytvořila.
Netvrdím, že moje licence je ta pravdivá, říkám jen, že je bližší pravdě než ty předchozí.
Vše, co se o Alžbětě ví, je legenda. Prakticky k ničemu není důkaz. V krvi se třeba nedá koupat, sráží se. Mimochodem k legendě o tom, že se koupala v krvi a dokonce ji pila, svádělo i to, že byla strašně bledá. Trpěla totiž anémií, poruchou krvetvorby. Přesto se dožila 54 let, z toho byla poslední čtyři roky internovaná na chladném hradě.
.: Deana Jakubisková-Horváthová hraje ve filmu léčitelku Darvulii. foto: Právo/Jakubiskofilm
Ti, kdo četli román Jozefa Nižnánského Čachtická paní, budou asi překvapení.
To byl román pro služky a vojáky, je naprosto nehistorický. Navíc Nižnánsky ho psal v době, kdy Slováci bojovali o svoji samostatnost, a dal mu politický kontext: maďarská grófka se koupala v krvi slovenských panen, aby byla stejně krásná jako ony.
Tahle legenda ji ovšem dostala do Guinnessovy knihy rekordů.
Při soudním procesu prý bylo uvedeno, že připravila o život 650 mladých žen a dívek, které před smrtí sadisticky mučila. Jenže takové záznamy se nikdy nenašly.
Ani se najít nemohly, protože k žádnému soudnímu procesu s Alžbětou Báthoryovou nedošlo. Její soused, palatin (místokrál) Juraj Thurzo (ve filmu ho hraje Karel Roden – pozn. red.) se chtěl dostat k jejímu majetku a sepisoval proti ní obvinění. Nikdy to ale k soudu nepodal.
Proč ne?
Protože tehdy platilo, že pokud žalobce nedokázal soud přesvědčit o vině žalovaného, dopadl trest určený pro ten zločin na něho. Takže v případě krádeže usekli ruku tomu, kdo žaloval. Škoda že se to nezachovalo, to by se našemu soudnictví ulevilo!
Předpokládám, že ani v tomto vašem filmu nebude chybět milostné téma.
Tím je nenaplněná láska Alžběty a italského malíře Caravaggia. Hodilo se mi, že se neví, kde se, když ho v Itálii obvinili z vraždy, po tři roky ukrýval.
.: Ve filmu Bathory ztělesnil Franco Nero postavu uherského krále Matyáše II.foto: Právo/Jakubiskofilm
Která scéna pro vás byla režisérsky nejtěžší?
Všechny válečné scény, bitvy s Turky. Spousta lidí, koní, tisícovky historických kostýmů. Muselo se točit za každého počasí, protože tam tečou denně milióny.
Další problém byly lokace: spousta historických objektů, například císařský palác nebo chrám sv. Štěpána ve Vídni, byly přestavěny do jiného stavebního slohu a vypadají docela jinak než na přelomu 16. a 17. století. Na mnohých místech jsme zase nesměli točit.
Natáčecí práce komplikovalo i to, že to byla mezinárodní produkce, takže babylon jazyků i filmařských zvyklostí.
To byl důvod, proč se premiéra tolikrát odsouvala?
Natáčení jsme zvládli za 80 dnů, ale celkově práce trvaly čtyři roky. Nejvíc času zabraly postprodukční práce. Film se točil v angličtině, postsynchrony se dělaly v Londýně a byly s nimi velké problémy. Mluví se tam i maďarsky, slovensky, rumunsky, turecky, německy.
Proč jste do titulní role neobsadil českou nebo slovenskou herečku?
Abychom mohli film distribuovat po světě, muselo to být anglicky. A herec, který v té řeči nemyslí, nedokáže zahrát, jak potřebuji. Několik přátel mi tam hraje, třeba Bolek Polívka. Vím, že i pro tak zkušeného herce to nebylo lehké.
.: Karel Roden, představitel uherského místokrále Juraje Thurza.foto: Právo/Jakubiskofilm
Jak padla volba na představitelku hlavní role Annu Frielovou?
Původně to měla hrát jiná hollywoodská herečka, Famke Jannsenová, ale jednak byla příliš vysoká a měli jsme problém najít jí partnera, jednak měla nesplnitelné požadavky, jako že ukáže nohy jen po kolena. Přitom podle scénáře musela být v jedné scéně nahá. Obávám se, že s ní bychom ten film nikdy nenatočili.
Když jsem vybíral jinou představitelku, Anna Frielová mi napsala moc hezký dopis, že její dcerka měla slovenskou pěstounku, která jí o čachtické paní vyprávěla. Hrozně se jí ten příběh líbil a velmi o tu roli stála.
Zažili jste při natáčení i nějaké dramatické momenty?
Při natáčení posledního obrazu, kdy Alžběta zpívá na smrtelném loži píseň a plápolají kolem ní plameny. Dekoraci jsme natřeli hořlavou pastou, jak se to dělá.
Protože to byla staroslověnská píseň a Anna Frielová si ji nemohla zapamatovat, napsali jsme jí text velkými písmeny na papír a ten připevnili na strop. Jenže plápolající plameny papír zasáhly, ten vzplanul a začal padat na ležící herečku. Hrozilo nebezpečí, že jí chytí paruka. Naštěstí rychle vyskočila.
Plánujete už další film?
Další film chci opět historický. S bratislavskou operou jsem nastudoval Krútňavu, mělo to úspěch, a tak jsem přijal nabídku na další operu Eugena Suchoně – Svätopluka.
.: Britská herečka Anna Frielová alias Alžběta Báthoryová.foto: Právo/Jakubiskofilm
Při této příležitosti jsem o Svätoplukovi začal uvažovat jako o filmu. Historie Velké Moravy mě fascinuje. Jsem moc rád, že podporu tomuto projektu vyjádřil nedávno i předseda slovenské vlády.
Mým cílem je vzbudit zájem o naši dávnou historii, o naše kořeny. Když jsme film Bathory promítali pro testovací publikum v Británii, přesvědčil jsem se, jak je důležité šířit povědomí o významu naší části Evropy. Byli třeba překvapeni, že jsme tady měli krále, žijí totiž v přesvědčení, že ti byli jen v Anglii a ve Francii.
Jak hodnotíte současnou českou produkci?
Je dobře, že vzniká hodně filmů, protože se tak lépe hledá zlatá žíla. Stejně jako evropská kinematografie po ztrátě osobností, jako byli Antonioni, Fellini, Pas solini, Bergman, ještě nenašla nového mesiáše, stejně u nás se hledá generál, který má ve své filmařské torně maršálskou hůl.
Přál bych mladým, aby zažili to co já – období československé nové vlny, kdy se žádný ze světových festivalů neobešel bez našich filmů. Ty se teď do Cannes, Berlína nebo Montrealu vůbec nedostanou.
Když v Montrealu uspěla moje Nejasná zpráva o konci světa, byla pak promítána na 70 festivalech po celém světě. Je potřeba, aby se naše filmy zase dostaly do povědomí.
Díky mezinárodním úspěchům se o vás mluvilo jako o slovenském Fellinim…
Vždy mi byl blízký jeho barokní způsob vyprávění. Dobře jsme se znali, často jsem ho navštěvoval. Mohu říct, že ke mně měl otcovský vztah.
.: Alžběta si dlouho manželských slastí s Františkem Nadásdym, kterého hraje britský herec Vincent Regan, neužívala. foto: Právo/Jakubiskofilm
Když ale odešel a za ním Giulietta Masina, která ještě u mě v roce 1985 hrála Perinbabu, je pro mě v Římě via Margutta, kde žili, prázdným místem. Z italských přátel mi z té doby zůstal Franco Nero, který hraje v Bathory krále Matyáše II.
Zůstaly vám i charakteristické klobouky. Jak to vůbec vzniklo?
Když jsem dělal svůj první film Kristova léta, točili jsme v horách. Tam jsem se naučil klobouk nosit. Pak jsem zjistil, že když jsem ho neměl, práce mi nešla nebo třeba denní práce nebyly v pořádku.
Tak jsem ho vždycky nosil na natáčení. Pak jsem někam přišel a všichni se ptali, kde mám klobouk, protože to znali z fotografií. Tak mi zůstal. Mám jich už celou sbírku a dostávám je i jako dárek. Občas i nesmyslné, co se nedají nosit. Můj nejoblíbenější zůstává černý.
