Článek
Debut Jungle vyšel loni v červenci a od té doby jste v jednom kole. Jaký byl pro vás minulý rok?
Velmi překvapivý. Vyvíjel se nečekaně, ale moc jsme si ho užili. Navíc zábava je důvod, proč to děláme. Hudbu skládáme, abychom ji dostali k lidem a vyjeli na turné. Že se nám to povedlo v takové míře, je nádherné. A domnívám se, že to nejlepší teprve přijde, máme naplánované turné někdy od října. Za pár týdnů budeme například hrát na americkém festivalu Coachella. Z proběhlých koncertů byl nezapomenutelný ten na Glastonbury. Skvělé byly ale i některé menší klubové koncerty v Londýně, na které přišlo mnoho našich přátel.
Album jste nahrávali u Joshe v ložnici, ovšem mnoho recenzí zmiňuje, že jste na ně zachytili i zvuky džungle. Jakou divočinu jste to nahráli?
Snažili jsme se zachytit lidskou energii. Třeba jsme šli do restaurace a nahrávali hluk lidí, kteří jedí. Nebo jsme navštívili zápas v boxu a natáčeli řvoucí fanoušky. Lidé si myslí, že poznávají některé zvuky, ale ve skutečnosti je to třeba něco úplně jiného.
Budete další album opět nahrávat ve studiu v ložnici?
Přesuneme se k Joshovi na zahradu.
Ptám se vážně.
Ne, fakt, přesunuli jsme tam studio.
Vaše hudba je popisována jako moderní soul nebo neo funk. Ovlivnily vás tyto žánry?
Snažíme se nikoho nenapodobovat. Jde nám hlavně o to, aby nás hudba bavila. Nechceme se omezovat tím, že bychom se vědomě žánrově zařazovali. Pak by se mohlo stát, že nebudeme tvořit upřímně. Lidé se snaží naši hudbu popsat, ale ona většinou vzniká náhodou. Narazíme na zvuk, který si zamilujeme, a u něj to začne.
Od dětství jste s Joshem vyrůstali vedle sebe, jste sousedé z londýnské čtvrti Sheperd’s Bush. Stále tam bydlíte?
Teď jsme si ještě blíž, už dlouho žijeme vedle sebe na cestách v jednom autobuse. Ale i mimo turné jsme stále sousedé.
Videoklipy k písním jsou postavené na tanečních výkonech, vy v nich ale nevystupujete. Tančíte rád?
Jasně, tanec miluji, ale myslím, že nejsem příliš dobrý. Rozhodně ne tak dobrý, jako jsou tanečníci v našich videích.
Je vaším prvořadým cílem lidi svou hudbou roztančit?
Jsem šťastný, když se to lidem líbí. Poslech hudby má osobní charakter. Krásné na tom je, že každý si vytvoří vlastní hudební svět. Já se snažím vytvořit zvukové prostředí, které je příjemné a vyvolává chuť se hýbat. Přeju si, aby se publikum cítilo volně a svobodně a nebálo se zítřka. Jsem spokojený, když lidé tančí. Můžou u toho brečet, ale když tancují, je to v pohodě.