Julian Záhorovský: Chtěl bych slyšet, jak kluk balí holku na mou písničku

Určitě ano. Například jsem pochopil, že pokud se chci věnovat zpěvu, čeká mě velká dřina. Měl jsem po té soutěži před lidmi obhájit, že jsem měl právo být v první desítce, stejně jako projít osmi koly před porotou, která mě mohla klidně ze soutěže vyhodit. Zároveň přišly mé vlastní obavy a pochybnosti, také lidská závist, věci, které mi braly sílu a trochu mě srážely.

Byl jsem mladý, tvárný a nepolíbený světem šoubyznysu. Jenže se stávalo, že na mě někteří lidé pokřikovali na ulici, že jsem idiot a neumím zpívat, jiní mě na různých místech provokovali, měl jsem poškrábané auto a podobně.

Odnesla to i má nejbližší rodina. Rodiče si jejich kolegové v zaměstnání dobírali a říkali jim, že na to nemám. Má sestra chodila na základní školu, a i ona byla vystavěna posměškům, různým narážkám či nadávkám. Spolužáci se jí dokonce začali smát kvůli tomu, jak chodila oblékaná, a odkazovali na to, jak skvěle jsem chodil oblékaný já. Nevěděli, že nás v televizi oblékali lidé z produkce. A tak jsem, vzal našetřené peníze a nakoupil setře dobré oblečení, aby si z ní už nikdo legraci nedělal. Dnes bych ale tu situaci asi nezvládl.

Porota měla pocit, že jsem byl z finálové desítky nejhorší. Dejme tomu. Na nic konkrétního, co bych si vzal k srdci, si ale nepamatuju. Učil jsem se pak za pochodu. Věřil jsem, že to buď v sobě mám, anebo ne.

Před pár lety jsem byl v Praze u jedné profesorky na hodině zpěvu. Řekla mi, že dobře intonuju, dobře při zpěvu dýchám a nemá tedy smysl učit mě základní věci. Vyzpíval jsem se v kapele, což mělo na její hodnocení určitě velký vliv. Věnovali jsme se pak hlavně tomu, jaký výraz mi nejvíce sedí, jaký styl.

Přesně tak. Po soutěži jsem vystupoval se skupinou, ve které byli samí skvělí muzikanti. Postupně ale má popularita upadávala, začal jsem se věnovat studiu na vysoké škole a ta etapa skončila.

Pak mě oslovili kluci ze Sabrage, kteří v té době hráli asi půl roku. Nastoupil jsem k nim a budovali jsme kapelu, která nestála na mém jménu. Chtěli jsme si to vyšlapat od nuly. Vydrželi jsme spolu deset let, do roku 2019. Rozešli jsme se pak v dobrém, kluci hrají dál. Mně bylo pětatřicet a chtěl jsem natočit něco za sebe. Jenže přišel covid a vše jsem musel odložit.

Je to kuriozní, ale je to tak. Jedna má deska vyšla rok po SuperStar a se Sabrage jsme nahráli tři. Nebojme se být veselí je však první, kterou jsem si udělal podle sebe a nahrál ji s producentem Borisem Carloffem, s nímž jsem nahrávat chtěl.

Tak dlouho jsem se vyhýbal psaní písniček o lásce, až jsem o ní napsal skoro celou desku. Téma lásky pro mě bylo vždycky těžko uchopitelné, použít v textu slova láska nebo mám tě rád mi prostě nešlo. Teď jsem se dostal do stádia, kdy jsem schopen napsat o lásce skoro všechno.

Mám jeden velký hudební sen. Chtěl bych jít třeba po nějakém kempu a od ohně slyšet kluka hrát holce mou písničku. Chtěl bych, aby ji na ni balil nebo vyznával lásku.

Je to pocta jeho kapele Wanastowi Vjecy, kterou miluju. Ta píseň je pomalá, s vybrnkávanou kytarou, a já v ní duch Wanastowích Vjecý cítil. Rozhodl jsem se to přiznat, v textu, hudbě i ve zpěvu. Samozřejmě jsem v ní chtěl mít hlas Roberta Kodyma. Udělal jsem všemožné skutky, abych se s ním dostal do kontaktu, ale to se mi nepovedlo. A tak jsem se rozhodl ho hlasově trochu napodobit. Není to parodie nebo vykrádání, je to pocta.

Písničku Umři s tebou měla původně zpívat jiná zpěvačka. To ale nedopadlo a já ji uložil do šuplíku. Potom jsem se potkal s Luckou a nahráli jsme ji. Vyšla už před dvěma lety.

Mirku jsem znal z písničky Cudzinka v tvojej zemi, kterou zpívá s Xindlem X. Mám moc rád slovenštinu, půlka mé rodiny odtamtud pochází. Sehnal jsem si tedy na ni kontakt, dohodli jsme se a písničku Hloupá a pako natočili. Stalo se to už před dvěma lety.

Původně jsem napsal i slovenský text. Poslal jsem jí ho a ona ho trochu upravila. Nesouhlasila například, aby v něm zůstalo slovo somár, které je na Slovensku dost vulgární. Já ji jen poprosil, aby zachovala slovo čučoriedka, s čímž souhlasila.

Anna Kadeřávková je herečka, známe se řadu let. Na jednom svém koncertě v Pardubicích jsem ji vzal na pódium a tančil s ní. V zákulisí pak padlo, že by si někdy ráda zazpívala, a já ji řekl, že spolu někdy něco uděláme. Potom se tři roky nic nedělo, až jsme se potkali v době, kdy už jsem připravoval album. Pozval jsem ji do studia a tam jsme natočili písničku Hádky. Je to holka, která jde do všeho po hlavě a ničeho se nebojí. To se mi líbí, nazpívala to skvěle.

S muzikou jsem začínal v době velkých filmů a soundtracků. Do kin šli Titanic, Osobní strážce a další. Už tenkrát jsem si říkal, že bych někdy chtěl mít písničku ve filmu, nejlépe při závěrečných titulcích.

Jedním z mých nejlepších kamarádů je Jirka Mádl. Jednou mě poprosil, abych mu složil píseň k filmu Pojedeme k moři. Poslal jsem mu ji, ale nehodila se mu. Za pár měsíců mi však zavolal a řekl, že jeden režisér shání písničku do svého filmu a že by mu poslal mé Skrytý city, které má moc rád. Ten režisér byl Rudolf Havlík. Po několika dnech se mi ozval a řekl, že se mu písnička líbí a že ji použije do filmu Po čem muži touží. Byl jsem šťastný. Každý týden jsem mu pak volal a ptal se, jestli v tom filmu opravdu bude. Uklidňoval mě, že ano, že přece máme smlouvu. Byla v něm.

Rok nato mi volal, jestli bych mu něco složil do filmu Bábovky. Říkal jsem si, že když u něj už jedna písnička prošla, jsem asi dost dobrý, a poslal jsem mu skladby, s nimiž jsem se moc nenadřel. A on mi je všechny vrátil, což mě mrzelo. Svůj laxní přístup si vyčítám doteď.

Za rok mi Ruda napsal, že točí dvojku filmu Po čem muži touží a jestli nechci zase něco zkusit napsat. To už jsem nepodcenil. Ležel jsem doma s lehkým covidem, koukal do stropu a vymýšlel písničku. Pracoval jsem na ní tři dny, ale když jsem mu ji poslal, bál jsem se, že mě zase pošle do háje. Dokonce jsem se s tím pro jistotu vnitřně smířil.

Po pěti dnech čekání jsem se odvážil mu zavolat a on mi řekl, že je docela dobrá. Nakonec si ji vybral. Jmenuje se Chci, abys věděla, kdo opravdu jsem a je i na desce.

Nechtěl, nejsem herec. Chci dělat hudbu a raději bych složil ještě nějakou písničku do filmu.

Může se vám hodit na Zboží.cz: