Judi Denchová je Philomena

Snímek je inspirovaný skutečnými událostmi s prvky tragédie, ale také komedie. Je to příběh dvou velmi odlišných lidí, kteří se setkali a pak vydali na cestu, protože chtěli najít pravdu o srdcervoucím příběhu, který byl půl století zahalen tajemstvím.

Philomena Leeová, dnes sedmdesátiletá Irka, v roce 1952 otěhotněla. Její rodina ji zavrhla a poslala do kláštera v Roscrea jako „padlou“ ženu. Odměnou za to, že se jí jeptišky ujaly a staraly se o ni, musela pracovat v klášterní prádelně a ke svému synkovi Anthonymu měla jen omezený přístup na hodinu denně.

Tříletého Anthonyho pak proti její vůli adoptovala americká rodina. Po celých padesát let se Philomeně nepodařilo syna najít, až šťastnou náhodou potkala Martina Sixsmithe, bývalého dopisovatele BBC a šéfa komunikačního oddělení vlády Tonyho Blaira. Ten vyslechl její příběh a oběma pak zařídil cestu do Spojených států, aby se společně pokusili Anthonyho najít.

Judi Denchová přijala roli Philomeny, Martina Sixsmithe ztvárnil oblíbený britský komik Steve Coogan, který se podílel i na scénáři. Jeho spoluautor Jeff Pope k tomu říká:

„Bylo zajímavé, že Steva to navzdory jeho kariéře komika natolik zaujalo, že ho při psaní ani jednou nenapadlo vložit do textu nějakou směšnou hlášku. Chtěli jsme přesně vystihnout citovou stránku příběhu a podat svědectví o tom, co se skutečně stalo.

Podkladem k filmu byla Sixsmithova kniha Ztracené dítě Philomeny Leeové. Sama Leeová nechtěla ani uvěřit, jaký vyvolala zájem u čtenářů a že podle ní má dokonce vzniknout film, o který projevil zájem Steve Cogan.

„Když jsme se se Stevem potkali u Martina doma, choval se jako skutečný getleman. Moc jsem ho neznala, komiky nesleduji, ale řekl mi, že by chtěl podle knihy natočit film,“ říká Leeová a dodává: „Nemohla jsem tomu uvěřit, ale Steve byl knihou velmi dojatý, a když mi řekl, že mou postavu má zájem si zahrát skvělá Judi Denchová, byla jsem z toho nesmírně rozrušená! Nakonec jsem se s ní i potkala a je to doopravdy báječná dáma.“

„Steve Coogan je skutečný komik i v tom smyslu, že má cit pro vážné herectví. Je v tom velmi dobrý, ale mezi scénami vás dokáže rozesmát až k slzám. Možná že kdybychom natáčeli komedii, mezi scénami bychom plakali. Steve je výborný imitátor a dokáže napodobit mnoho celebrit,“ říká Denchová a Cogan se přidává:

„Dobírali jsme si jeden druhého, to uvolnilo atmosféru a hodně jsme se proto smáli příběhu, i když je velmi vážný. Ale víte, byl jsem hodně nervózní – natáčel jsem přece s dámou Judi Denchovou. Philomena je nádherná role pro starší herečku, ale takových dnes není mnoho, je to skutečná, plnokrevná postava. Pořád jsem si říkal, že musím podat co nejlepší výkon, abych nepoškodil její jméno… Přitom vůbec nevypadala jako Judi Denchová, vypadala jako Philomena. Ona vás zkrátka vezme do jiného světa: i když jsme se velmi smáli při natáčení, bylo to zároveň velmi profesionální. Judi natáčí okolo padesáti let, ptá se na správné věci a vždy chce odvést co nejlepší výkon, takže se rozhodně nedá říct, že jsme se jen bavili.“

Také režisér Stephen Frears se setkal se skutečnou Philomenou – při natáčení scén v prádelně kláštera: „Říkal jsem jí: ‚Neměla byste tady být, celý život se snažíte zapomenout…‘ Ale ona byla neskutečná, necítil jsem z ní smutek, bolest, navenek nikde žádná jizva. Je to velmi statečná žena a je taková, jakou ji Judi zahrála ve filmu – jako ženu, která si přes obrovskou bolest stále udržela svoji víru,“ vzpomíná na natáčení Frears a Denchová ho doplňuje:

„Když hrajete ve filmu někoho živého, je to obrovská odpovědnost, chcete být věrni skutečnosti. Musí to být zvláštní – vidět, jak vás někdo hraje. Na jednom večírku nám pustili sestříhané scény z filmu, Philomena seděla za mnou s rukou na mém rameni. Věděla jsem, že tam je a že mám k ní obrovskou odpovědnost.“