Článek
Inscenace Kafkova Zámku frankfurtského Schauspielu patřila minulý víkend k nejslabším položkám festivalové historie. Podivné balábile čtyř postav stylizovaných do batolat s velkými hlavovými maskami plulo značně ilustrativně po povrchu Kafkova románu v jednotvárně ukňourané hlasové stylizaci a scénicky nenápadité podobě.
Švýcarsko-německá skupina Rimini Protokoll předvedla v minulosti v Praze, že svou dokumentární metodou využívající neherce umí vytvořit pozoruhodné divadlo. Letošní Kontrola kvality však k nim bohužel nepatřila. Monolog ochrnuté ženy měl parametry psychoterapie pro samotnou aktérku, ale k divadlu měl daleko. Jeho autentičnost „nacvičené“ divadelní prvky naopak zrazovaly a přidané úvahy o likvidaci postižených osob nacistickým režimem, těhotenství či dalších tématech představení jen neúnosně protahovaly.
Inscenace švýcarského režiséra Christopha Marthalera přijímalo pražské publikum vždy s radostí. Nebylo tomu jinak ani v případě příběhu královské postele King Size, kde čtyři postavy v hotelovém pokoji prožívají řadu absurdních situací osvědčenou marthalerovskou formou zřetězení skvěle interpretovaných songů – od romantických písní přes operní árie až k hitům hitparád – a herecky skvěle rozehraných mikrosituací. Přesto ale nelze přehlédnout, že King Size nabídl jen odvar z toho, co v Praze Marthaler už předvedl v daleko preciznějším stylu v inscenacích Stunde Null, Zab Evropana! anebo Večer tříkrálový.
Zatím posledním festivalovým opusem byla pražská premiéra mezinárodní inscenace Kauza Schwejk režiséra Dušana D. Pařízka, obratně pracující s textem Haškova románu v kafkovsky vedeném procesu s nepřítomným „ruským špiónem“ Švejkem. Inscenace ve Studiu hrdinů diváky neprvoplánovým způsobem bavila a naznačila různé pohledy na Haškův román i válku samu. Dnes je na programu Pařízkova režie Směšné temnoty vídeňského Burgtheatru ověnčená řadou cen. A v neděli festival zakončí Don Giovanni. Poslední večírek hamburského Thalia Theatru. Snad tedy dojde na zatím marně očekávané festivalové vrcholy.