Jsme stará škola, přiznávají Depeche Mode na nové desce

"Depešáci“ vešli v osmdesátých letech do širšího povědomí jako propagátoři důmyslných elektronických aranží. Jako jedni z prvních začali ve své hudbě používat digitálně upravené zvuky, které sbírali kolem sebe. Rytmy složené z úderů kladiv, stříhání nůžek nebo cvakání psacích strojů by ale samy o sobě nezaručily kapele takový věhlas, kdyby nedoprovázely osobité písničkářství autora drtivé většiny písní Depeche Mode Martina Goreho.

Tato kombinace charakterizuje skupinu po celou její téměř třicetiletou kariéru, během níž přesto dokázala vystřídat řadu podob. Na úsvitu kariéry to byli sladcí discokluci, později zasmušilí zvukoví mágové s citem pro popový refrén, aby se z nich na začátku devadesátých let na nějaký čas stala regulérní rocková kapela.

Pověst zvukových novátorů, kteří kdysi určovali směr, jímž se elektronická hudba ubírala, vyvolává dodnes u každého nového alba Depeche Mode možná až přehnaná očekávání. Z tohoto pohledu působí novinka vlastně nepatřičně. Přestože od začátku do konce tu něco šustí, bzučí, ťuká, chrčí či houká, použité zvuky už rozhodně nejsou novátorské nebo překvapivé.

Je to zřejmě logický vývoj. S divokým rozvojem moderních zvukových technologií, které jsou navíc masově dostupné muzikantům mladé krve, už stárnoucí Depeche Mode prostě nemohou být elektronickými tahouny. Ani se o to nesnaží. Vracejí se k nástrojům a ke zvukům, které je kdysi proslavily, a zasazují je do nového kontextu.

Leccos naznačil už pilotní singl Wrong. Temná, valivá skladba bez refrénu, zato s údernou slokou, postavená na jedovatých syntezátorových basech ze staré školy. I díky agresivnímu zpěvu Davea Gahana a vtipně nadsazenému textu o tom, jak je všechno špatně, se Wrong určitě zařadí mezi klasické depešácké hity.

Se starými analogovými syntezátory si DM hrají na celém albu, v baladě Little Soul sahají do minulosti dokonce i pro kovové samply, které od nich známe z alba Construction Time Again z roku 1983. Okouzlení zapomenutými archaickými nástroji a jejich možnostmi však občas zapůsobí až legračně. Například začátek skladby Perfect může posluchači znalému československé pop-music připomenout úvod Žbirkovy pecky Kúp mi knihu.

Depeche Mode s albem Sounds Of The Universe nešokují ani hudebně, většina skladeb si vystačí s celkem obyčejnými harmonickými postupy, Goreho oblíbené záludné změny najdeme snad jen v baladách Little Soul či Jezebel. Interpretačně zaujme také Gahanova skladba Come Back s bluesovým nápěvem.

Depeche Mode jsou legendou, která se nemusí na nic ohlížet. I z jejich poslední desky je cítit, že nevznikala pod tlakem, nýbrž pro radost. Martin Gore, Dave Gahan a Andy Fletcher jsou jako sportovci, kteří mají vrcholovou kariéru za sebou. To jim ale nebrání mladou generaci pořádně potrénovat.