Článek
Většinu svého tvůrčího života jste byl slovenským režisérem, přesto jste dostal Lva za dlouholetý přínos českému filmu. Co to pro vás znamená?
Slováci nemají ani Křištálového Jánošíka ani jeho Valašku, takže tam mi podobná cena nehrozí. Uvědomuji si ale, že čím míň točím, tím víc cen dostávám: na Slovensku mi nedávno dali nejvyšší státní vyznamenání. Bylo kolem toho sice hodně humbuku, protože to bylo k výročí vzniku Slovenské republiky, a je všeobecně známo, že já jsem pro rozdělení nebyl. Nakonec se to šalamounsky zdůvodnilo tak, že to je přece ocenění za tvorbu.
Cítíte se dnes po letech v Praze víc Čechem nebo Slovákem?
Moje vlast byla vždycky od Aše až po Michalovce. Takže jsem hlavně rád, že už ke mně Slováci cítí zase něco jiného, než když jsem odcházel. Tehdy ta situace byla všelijaká, a mám radost, že se uklidnila. Teď se s pohledem upřeným do budoucna cítím hlavně Evropanem.
Co vám přinese budoucnost jako tvůrci? Máte už připravený dlouho ohlašovaný film Třetí pohlaví?
Zatím můžu říct jen tolik, že když ho natočíme a dostaneme třeba nějakou cenu, určitě pro ni půjde moje žena Deana. Ona je ten motor, který mě pořád žene kupředu a stará se, abych vůbec točit mohl.