Článek
V letech 2007 až 2016 si šumperská kapela prošla učebnicovou cestou. Z outsiderů z malého města se vyklubali nadějní pankáči, kteří na sebe strhli pozornost písní Kejty ve filmu Můj vysvlečenej deník (2012). Ve stejném roce zvítězili v kategorii Objev roku v anketě Český slavík. Jejich popularita šla strmě nahoru, hodně koncertovali a užívali si tuzemské slávy. Po čtvrtém albu 3+ ale rychle povadla a dva roky poté kapela ukončila činnost.
Proč už nepoužíváte svůj umělecký pseudonym Josie?
Před lety se mi mé civilní jméno nelíbilo, připadalo mi pitomé. Ve čtrnácti jsem chtěl mít americké jméno, navíc mají Blink-182 stejnojmennou písničku, a tak jsem se s tím pseudonymem sžil. Když jsem se podílel na jednom elektronickém projektu, začal jsem ještě používat přezdívku Cruxx. To už je ale také pryč. Dnes se za své civilní jméno nestydím.
Proč Koblížc! v roce 2016 skončili? Měli docela našlápnuto…
Nejvíce našlápnuto jsme měli po zisku ceny Objev roku v anketě Český slavík. V následujícím roce jsme prožili prozatímní vrchol. Byli jsme velmi populární, přicházelo hodně nabídek na koncerty, vypadalo to skvěle. My ale udělali zásadní chybu.
Na konci roku 2013 od nás odešel kytarista Tomáš Brandejský. My ostatní byli v té době jako mladí kluci trochu opilí slávou a mysleli si, že to dál půjde samo a že nemusíme nic dělat.
Teď budu mluvit za sebe. Namísto toho, abych se staral o kapelu, kašlal jsem na ni. Staral jsem se jenom o chlast, přišly i drogy, spousta večírků. Ostatní také nedělali nic. Když pak přišel čas, abychom nahráli nové album, šlo to hodně ztuha. Vznikla sice deska, kterou jsme pojmenovali 3+, my s ní spokojeni byli, ale její přijetí bylo rozpačité.
Následoval sešup?
Ano, kapela začala upadat. Byli jsme na společném turné s Jaksi taksi a návštěvnost koncertů byla hrůzostrašná. Vzpomínám si, že do Hustopečí přišlo třicet lidí, a to na nás ještě rok předtím chodily stovky diváků. Samozřejmě jsme nedostávali za tak špatně navštívené koncerty peníze, takže jsme neměli ani na zaplacení dodávky.
Do toho se na nás vykašlal náš tehdejší management. V těžkých chvílích nám moc nepomohl, naopak nás vyždímal z peněz i psychicky. Před posledním rokem našeho fungování od nás odešel ještě baskytarista Filip Vlček a odtud byl krůček k tomu, abychom to rozpustili. V roce 2016 jsme ještě natočili jeden singl, ale už jsme ho nevydali. Nemělo to smysl.
Jak jsem ale říkal, zavinili jsme si to sami. Byli jsme na vrcholu, měli makat, ale nedělali jsme nic. Byli jsme hloupí, tak to vidím za sebe.
Vy jste na hudební scéně zůstal. Co jste dělal?
Šel jsem jako host zpívat do skupiny Walda Gang. Byli jsme na turné a celou dobu na mě Šafránek s Tranem pořvávali, ať jdu k nim. Když jsme potom skončili, nabídku do Walda Gangu jsem přijal. Konečně jsem vydělal nějaké prachy. Jsem tam už šest let.
Neměl jste v té kapele žádnou odpovědnost. Vyhovovalo vám to?
Dlouho ano, jenomže postupem času mi začalo chybět skládání nových písniček. Ve Walda Gangu je to víceméně o živém hraní. Já se ale potřebuju hudebně realizovat.
Navíc jsem potkal svou nynější partnerku, zpěvačku Martinu Pártlovou, narodila se nám dcera a já se začal v životě víc uklidňovat. Doma jsem si zřídil studio, začal jsem v něm skládat a nahrávat, a nakonec jsem obnovil Koblížky. Původně jsem sice chtěl, abychom se jmenovali jinak, ale potom mi došlo, že už se mi nechce budovat jméno nové kapely třeba deset let.
Máte stále problémy s pitím a drogami?
Nejvíce jsem je měl v době, kdy jsme skládali písně na naši čtvrtou desku. Drogy mi sice pomohly v tom, abych ze sebe něco dostal, byl jsem ale odtržený od reality a nefungoval tak, jak bych měl. Daly mi schopnost tvořit, sebraly mi ale to ostatní, především kapelu.
Teď už jsem čistý, mám rodinu, myslím, že jsem dospěl, a mám chuť něco dělat. Proto jsem se vrátil ke Koblížkům. Navážeme tam, kde jsme skončili. Chtěl bych tu kapelu dostat do pozice, kdy ji lidi budou brát vážně a už se jí nebudou smát, jako se smáli dříve.
Proč se vám smáli?
Lidé v hudebním světě věděli, že hrajeme úplně jednoduchou muziku, a vůbec nechápali, jak to může mít takový úspěch. Dnes jim rozumím, podle mě jsme tenkrát hráli naprosto hrůzostrašně a ani písničky za moc nestály. Setkaly se ale s náladou mladých lidí a fungovalo to. Bylo v tom asi i něco jako generační souznění. Možná štěstí, možná náhoda.
Jste na návrat Koblížků připraven?
Věřím, že ano. Naučil jsem se produkovat, obsluhovat hudební softwary a začal jsem muzice více rozumět. Strávil jsem spoustu času s hudebníkem a producentem Markusem Tranem. Měli jsme spolu elektronický projekt a já se od něho hodně učil. Dnes si umím písničku napsat, zprodukovat i otextovat.
Změní se zvuk kapely?
Ano, protože do něho zásadně přibude elektronika. Budeme hrát ve třech a obsluhovat budeme jen dva nástroje, kytaru a bicí. Zbytek obstará elektronika. Ještě jsme nekoncertovali, pracujeme na programu. Brzy chceme vydat nový singl.
Pocházíte ze Šumperka. Jaký máte k tomu městu vztah?
Osobně víceméně nulový, protože už v něm nebydlím. Mám tam ale část rodiny, takže tam občas zajedu. Bydlí v něm i náš bubeník. Mimochodem, napsal jsem o Šumperku písničku a přemýšlím o tom, že oslovím tamní kapelu O5 a Radeček, zda by ji se mnou nenahrála. Podle mě na ni ale bude moc sprostá.
To je, zdá se, váš velký problém…
Asi narážíte na poslední singl Skáču přes kaluže, který je na začátku hodně vulgární. Víte proč? Protože si myslím, že spousta kapel u nás vydává písničky uhlazené tak, aby se líbily co nejvíce lidem. Já se ale chci vyjadřovat otevřeně a na jakýkoli kalkul kašlu. V písni Skáču přes kaluže jsem se otevřeně vyjádřil hned na začátku. A odezva byla docela dobrá.
Může se vám hodit na Zboží.cz: