Josef Rataj otevírá v Praze největší pop-artovou galerii ve střední Evropě. Konkurenci necítím, říká

Jen pár kroků od Staroměstského náměstí v Praze, v Michalské ulici, se v přízemí historického domu rozkládá největší pop-artová galerie ve střední Evropě.

Jak říká její zakladatel a pyšný umělec Josef Rataj, je výjimečná: „Muzeum Andyho Warhola na Slovensku momentálně není v provozu, takže co mám zjištěno, tak tenhle prostor o jednom umělci je největší.“

Na vlastní prostor si myslel už roky. S tímto konkrétním místem pracoval zhruba rok.

„Připravoval jsem se už předtím, kdy jsme o toto místo bojovali, některá díla nebyla nikdy venku, takže jsem musel něco dodělávat, protože tento prostor pojme až 400 artefaktů,“ vysvětlil.

Momentálně jich v galerii jsou přes tři stovky, další ještě do dubna přibydou. „V osmdesáti procentech se tady vidí moje tvorba, takový průřez pop-artem 90. let tak, jak to vidím já. Jak vidím ulice v devadesátkách,“ vysvětlil.

To ale není všechno. Kromě obrazů zdobí galerii sochy, neonové obrazy i kabelky nebo textil.

„Kabelky dělám se značkou LoveLili. Já na ně vlastně dělám motivy. Všude ve světě se pop-art dává hodně na textil a kabelky a my jsme si řekli, proč to nezkusit i tady,“ vysvětlil.

Lásku k sochám získal umělec loni při práci na proměně kostela na Trutnovsku. Ten si do péče vzal zpěvák Richard Krajčo a Josef Rataj ho doplnil svými díly.

„Ve mně zůstali ti andělé,“ vzpomněl a dodal, že na něj zapůsobila i přehlídka moderního umění Biennale v Itálii: „Tam jsem vystavoval a seznámil se s italskými umělci, díky nim tady jsou sochy.“

V galerii se tak tyčí socha Davida i třeba neoklasicistní symbol New Yorku, socha Svobody.

Část galerie navíc věnuje méně známým umělcům, kteří mají chuť vystavovat a výtvarníka svými počiny zaujmou.

„Mám z otevření obrovský respekt. Budu více na očích, o to více se budu připravovat,“ svěřil se umělec. Na otázku, zda je mezi Čechy zájem o pop-artové umění, ale odpovídá opatrně: „Jednou jsem někde řekl, že jsou Češi zkostnatělí. Už to neudělám. Pak mě lynčovali.“

„Já myslím, že je to jen o tom přijmout něco nového. Pop-art není nový, já ho nevymyslel, nedělám ho jediný, ale dělám ho po svém. Většinou, když sem lidi vejdou, tak by to pro ně měl být prostor, kde vypnou z toho šedivého prostředí venku, tady mohou nasát miliony barev a pocit lásky, protože já ji mám v každém obraze,“ dodal.

Pop-artových umělců u nás zatím ani moc nepůsobí, Rataj tak patří s Pastou Onerem mezi nejznámější zastánce tohoto druhu umění v Česku. Vztahy ale mají, jak Novinkám prozradil Josef Rataj, napjaté.

Společné výstavy obou výtvarníků se tak asi jen tak nedočkáme. „Od něj si jen pamatuji, jak mi nadával před ateliérem. To je jediné. Necítím k němu žádnou zášť. Rozhodně si myslím, že konkurence v tomhle je zdravá, ale já ji necítím vůbec. Takhle bych to asi přešel. Nicméně by bylo skvělé, kdyby spolu umělci drželi a vycházeli a navzájem se podporovali, protože pro všechny je toho tady dost,“ uzavírá rozhovor Josef Rataj.